Konference: 2013 XXXVII. Brněnské onkologické dny a XXVII. Konference pro nelékařské zdravotnické pracovníky
Kategorie: Nádorová biologie/imunologie/genetika a buněčná terapie
Téma: XXVII. Základní a aplikovaný výzkum v onkologii
Číslo abstraktu: 280
Autoři: Mgr. Magdalena Kneblová; MUDr. Vladimíra Koudeláková (Palková); RNDr. Radek Trojanec, Ph.D.; MUDr. Ondřej Kalita, Ph.D.; Soňa Mlčochová; Miroslava Rabčanová; doc. MUDr. Marián Hajdúch, Ph.D.
Východiska:
Gliální nádory jsou nejčastějšími a nejzhoubnějšími primárními nádory mozku u dospělých. Na vývoji a progresi gliálních nádorů se klíčovým způsobem podílí molekulárně genetické změny, které zapříčiňují abnormální proliferaci, invazi, angiogenezi a také rezistenci nádoru na komplexní onkologickou léčbu. Mutace genu pro enzym isocitrátdehydrogenázu 1 a 2 (IDH1/2) vznikají na počátku gliogeneze a nachází se u většiny astrocytomů, oligoden-drogliomů, oligoastrocytomů a sekundárních glioblastomů. U high-grade gliomů (grade III a IV) jsou spojovány s lepší prognózou onemocnění a uvádí se, že IDH1 mutantní protein by mohl být potenciálním terapeutickým cílem. Pro současný výzkum, jenž je intenzivně orientován na optimalizaci léčebného režimu gliálních nádorů, hraje identifikace molekulárně genetických změn klíčovou roli.
Soubor pacientů a metodika:
U souboru 55 pacientů s gliálním nádorem (34 prim. glioblastom, 7 anaplast. astrocytom, 5 difuzní astrocytom, 4 sek. glioblastom, 2 anaplast. oligoastrocytom, 1 oligoastrocytom, 1 oligodendrogliom, 1 ependymom) byly vyšetřeny mutace genu IDH1 PCR reakcí s detekcí pomocí restrikční analýzy. U pacientů byl současně vyšetřen status genů EGFR, p53, RB1, MDM2, CDKN2A, chromozomálních oblastí 1p, 19q a 10p pomocí fluorescenční in situ hybridizace. Pomocí metylačně specifické PCR byla analyzována metylace promotoru MGMT.
Výsledky:
Mutace genu IDH1 byly nalezeny nejčastěji u anaplatických astrocytomů (100 %, 7/7), sekundárních glioblastomů (50 %, 2/4) a difuzních astrocytomů (40 %, 2/5). Amplifikace genu EGFR (41 %, 14/40), delece genu p53 (24 %, 8/34) a zvýšený počet kopií genu MDM2 (29 %, 10/34) byl naopak nalezen zejména u primárních glioblastomů. Spolu s mutací genu IDH1 byly nejčastěji spojena hypermetylace promotoru MGMT (43 %, 12 IDH1+/28), delece CDKN2A (31 %, 5 IDH1+/16), zvýšený počet kopií MDM2 (21 %, 3 IDH+/14) a delece p53 (18 %, 2 IDH+/11).
Závěr:
Výsledky zastoupení mutací genu IDH1 mezi jednotlivými typy gliálních nádorů stejně jako srovnání s ostatními molekulárně genetickými aberacemi dobře korelují s výsledky publikovaných studií. V současnosti probíhá validace nové, pro analýzu mutací IDH1 dosud nepublikované, metody CADMA PCR (competitive amplification of differentially melting amplicons) jak pro porovnání již zavedené metodiky analýzy mutací genu IDH1 pomocí PCR s následnou restrikční analýzou, tak pro stanovení mutací genu IDH2. Výsledky budou součástí posterové prezentace.
Práce byla podpořena grantovými projekty: IGA MZČR č. NT13581, Biomedreg CZ.1.05/2.1.00/01.0030, LF_2012_017.
Datum přednesení příspěvku: 19. 4. 2013
