Naše zkušenosti s chirurgií nádorů příušní žlázy.

Souhrn
Autoři poskytují přehled operačních výkonů, histologických nálezů, revizních operací a pooperačních komplikací na souboru pacientů operovaných pro podezření na nádorové onemocnění příušní žlázy. Poukazují také na výhody superficiální parotidektomie.

Úvod
Nejčastějšími indikacemi k operaci příušní žlázy jsou tumory a pseudotumory. Většina z nich se projevuje jako solitární resistence v parenchymu příušní žlázy. Většinou autorů je v těchto případech jako minimální výkon doporučována SPE.

Materiál a metoda
V období od 1.1.2000 do 28.2.2007 bylo operováno na ORL oddělení v Kroměříži 133 pacientů (z toho 67 mužů a 66 žen), ve věku od 12 do 86 let, pro ložiskový nález v oblasti příušní žlázy. Celkem bylo provedeno 107 superficiálních parotidektomií, 15 totálních konzervativních parotidektomií, 8 superficiálních či totálních parotidektomií spolu s blokovou krční disekcí, 2 extirpace z parenchymu parotis, 4 extirpace na krku a 1 probatorní excize z parenchymu parotis. Po operaci byli pacienti dispenzarizováni.

Výsledky
Histologicky bylo vyšetřeno 137 preparátů, z toho byl jeden nález oboustranný a 3 pacienti byli revidováni. O benigní tumory se jednalo v 97 případech (pleiomorfní adenom 58, Warthinův tumor 30, ostatní 9), o maligní v 13 případech. Pseudotumory byly zjištěny u 27 pacientů. Z raritních nálezů lze uvést duplicitní neurinom n.VII na téže straně. Z provedených 137 operací proběhlo 109 (79,6%) bez jakýchkoli komplikací. U 24 (17,5%) pacientů došlo k dočasné pooperační pareze lícního nervu, bez trvalých následků. U 4 (2,9%) pacientů se rozvinula trvalá paresa lícního nervu, 1x v oblasti r.zygomaticus (paradoxně po probatorní excizi z metastasy Grawitzova tumoru), 1x v oblasti r.marginalis (po třetí recidivě pleiomorfního adenomu s jizevnatou fixací), 2x paresa totální (po extirpaci neurinomu kmene n.VII a další po operaci rozsáhlé recidivy pleiomorfního adenomu 20 let po extirpaci s lézí n.VII). Syndrom Freyové byl spontánně udáván pouze 7 pacienty (všichni lokální léčbu odmítli). Slinné fistuly se vyskytly jen po parciální PE, vždy se spontánní regresí maximálně do 2 měsíců od operace. V jednom případě došlo ke vzniku amputačního neuromu n. auricularis magnus (histologicky verifikován).

Závěr
Při ložiskovém nálezu v parenchymu příušní žlázy se nám jako nejbezpečněnjší diagnostický a současně minimální léčebný výkon jeví superficiální parotidektomie s identifikací kmene n.VII a preparací alespoň nad jednou hlavní větví. Tento postup minimalizuje riziko diseminace tumoru a leze n.VII, zlepšuje přehlednost operačního pole a zajišťuje i adekvátní onkologickou terapii v případech benigních tumorů a velké části maligních tumorů.