ONKOLOGIE TŘETÍHO TISÍCILETÍ

Rozvoj diagnostiky a léčby solidních nádorů přinesl na počátku třetího tisíciletí další snížení mortality zhoubných nádorů. Nemocní mají mnohem větší šanci na uzdravení nebo delší život než na konci tisíciletí minulého.

Nové léčebné postupy značně zvýšily šance na delší přežití též u nemocných s pokročilým metastazujícím onemocněním, které bylo v minulosti dlouhodoběji neřešitelné. Pokrok lékařské péče o nenádorová onemocnění (především kardiovaskulární choroby) ve vyspělých zemích vede k prodlužování střední doby života a paradoxně přispívá k početnímu navýšení nádory více ohrožené populace.

Zlepšení časné diagnostiky a klinické uplatnění nových léčebných postupů ve všech stadiích onemocnění vede k signifikantnímu prodlužování celkové doby přežití, s čímž úzce souvisí vzestup počtu nemocných, kteří vyžadují stálou onkologickou péči a představují významný nárůst pracovní zátěže onkologických pracovišť. Zvládnutí péče o vzrůstající počty onkologicky nemocných nespočívá v další reorganizaci tzv. komplexních onkologických center, ale v kultivaci mezioborové spolupráce, počínaje výukou na lékařských fakultách. Onkologie přestala být izolovanou disciplínou a prochází napříč všemi obory. Řešení není jen v navýšení počtu specializovaných onkologů, ale v propojení všech oborů, které se onkologickou problematikou zabývají. Absolvent lékařské fakulty musí být všeobecně dostatečně připraven, aby mohl plynule navázat na získané znalosti při prohloubení své vzdělanosti v příslušné specializaci. Projekt 1. LF UK „Standardy pro onkologické pregraduální vzdělávání: Cesta ke zkvalitnění vzdělávání i lepší uplatnitelnosti absolventů lékařských fakult na trhu práce“, financovaný z Evropského sociálního fondu (ESF) v rámci Operačního programu Praha – Adaptabilita (prioritní osa 3: modernizace počátečního vzdělávání), je příspěvkem ke kultivaci interdisciplinární péče.

Obor klinické (nyní internistické) onkologie není na rozdíl od jiných interních odborností zaměřen na vybraný orgánový systém. Nádorové onemocnění často rozmanitého biologického chování může postihnout různé orgány a tělesné systémy. Léčba nádorové nemoci ztratila lineární směr od intervence chirurga k radioterapeutovi, internistickému onkologovi a specialistovi pro paliativní péči. Na diagnostice a léčbě se podílejí různé odbornosti v různých časových sekvencích v různých fázích nemoci včetně řešení komplikací, které mohou postihnout všechny systémy. Multidisciplinární léčebný přístup je proto základem současné onkologické léčby a rozhodnutí o terapii včetně časové posloupnosti léčebných modalit připravuje mezioborový pracovní tým. Společná dohoda o léčbě pacienta se zhoubným nádorem může zlepšit výsledky terapie bez zvyšování nákladů.

Mezioborová spolupráce v onkologii znamená:

• zkvalitnění konzistence, kontinuity, koordinace a efektivity onkologické péče;
• zlepšení vzájemné komunikace mezi odborníky;
• zlepšení klinických výsledků;
• zvýšení dostupnosti klinických studií;
• pozitivní psychologický efekt na nemocné;
• edukační příležitost v rámci vzdělávacího procesu;
• zlepšení kvality mezioborových vztahů.

Mezioborová spolupráce ve vyspělých zemích je ve srovnání s námi stále o krok dál a komplexní přístup k péči o nemocné se zhoubnými nádory má na řadě pracovišť prostor ke zlepšení. Mylná je představa, že doporučené postupy a protokoly mohou nahradit diskusi a společné rozhodnutí specialistů. Potřeba mezioborové spolupráce je zatím nedostatečně vnímána plátci péče. U vybraných klinických situací by mělo být vyhodnocení v mezioborovém týmu podmínkou pro další úhradu onkologické péče.

Za výsledek mezioborového rozhodnutí týmu nesou zodpovědnost všichni jeho členové. Multidisciplinární rozhodnutí nenahrazuje zodpovědnost každého specialisty v jednotlivých etapách léčby a nemocný neztrácí „svého“ lékaře, viz obrázek. Multidisciplinární přístup není v nesouladu s konceptem personalizované (adresné) onkologické péče, která vychází z filosofie jedinečnosti každého pacienta.

Podpora výzkumných center musí být paralelní s rozvojem klinických pracovišť. Pro včasný přenos nových poznatků do klinické praxe je nutná vzájemná návaznost výzkumu a praxe. Je nelogické a nesprávné, aby klinická pracoviště při lékařských fakultách nebyla zařazena do sítě onkologických center.

Žijeme ve společnosti vědění. Tato věta dává křídla politikům, pedagogům, reformátorům univerzit a evropským komisařům, je hnací silou vědců, trhů i podniků. Vědění a vzdělání jsou, jak tvrdí, nejdůležitějšími zdroji Evropy chudé na nerostné zdroje a ten, kdo investuje do vzdělání, investuje do budoucnosti. S nemenším patosem se vyhlašuje konec průmyslové práce a napření veškeré energie na činnosti ´založené na vědění´.

Pouze investice do vědění a vzdělání může společnost zachránit.

Literatura

1. Liessman KP. Teorie nevzdělanosti. 2009.
2. Grusenmeyer PA, Grubbs SS. Developing and Implementing Multidisciplinary Disease-specific Clinics in Cancer Care. ASCO Educational Book 2009.
3. Petruželka L. Od onkologického nihilismu k aktivní léčbě pokročilých nádorových onemocnění. Úvod sborníku XIII. dny profesora Staška 2008.
4. Petruželka L. Praktický lékař jako součást řetězce odborníků zabývajících se nádory tlustého střeva. Lékařské listy 2009.
5. Petruželka L. Pohled na vývoj onkologie ve 3. tisíciletí.
   Klinická onkologie. 2009.
6. Petruželka L. Necílené podávání cílené biologické léčby aneb proč nemusí platit, kdo léčí více nemocných, léčí lépe. Edukační sborník
   XIV. dny profesora Staška 2009: Editorial.
7. Petruželka L. Editorial. PragueOnco. 2010.
8. Society of Clinical Oncology Guidance Statement:
   The Cost of Cancer Care. Journal of Clinical Oncology, 2009.
9. Sidhom MA, Poulen MG. Multidisciplinary care in oncology:
   medicolegal implications of group decisions. Lancet Oncology 2006.