Ostravská zkušenost s léčbou bevacizumabem v 1. linii mCRC - soubor 85 nemocných

Mezinárodní studie fáze III provedené u pacientů s metastatickým kolorektálním karcinomem potvrzují, že bevacizumab aplikovaný současně s chemoterapií prodlužuje celkové přežití a dobu do progrese tohoto dosud nevyléčitelného onemocnění a současná světová klinická praxe s více než 200 000 nemocnými léčenými bevacizumabem hovoří o dobré toteranci této léčby.

Od konce roku 2005 po ukončení náboru pacientů k léčbě bevacizumabem do tzv. Specifického léčebného programu" jsme na našem pracovišti dále pokračovali v kombinované chemobiologické léčbě tímto lékem se splněním podmínky registrace těchto pacientů v celorepublikovém klinickém registru podporovaném Českou onkologickou společností.

Mezi srpnem 2005 a lednem 2009 bylo léčeno na našem pracovišti 85 pacientů s mCRC bevacizumabem v kombinaci s chemoterapií standardně používanou pro léčbu těchto pacientů v první linii, jen zcela výjimečně šlo o léčbu ve vyšších liniích. Indikováni byli pacienti od 28 do 75 let, se stavem výkonnosti dle ECOG (PS) 0-1, bez klinicky závažného kardiovaskulárního onemocnění, koagulopatie či antikoagulační terapie, samozřejmě bez výskytu neléčených mozkových metastáz. Z 85 pacientů bylo 50 mužů a 35 žen, do roku 2006 bylo zařazeno 18 pacientů, v roce 2007 jich bylo 22, v roce 2008 jsme zahájili léčbu u 45 pacientů. Nejčastěji používaný chemoterapeutický režim v kombinované léčbě byl XELOX (61%) a FOLFOX 4 (15%). Byly sledovány a do registru průběžně zaznamenávány nežádoucí příhody, stav onemocnění byl vyšetřován nejméně každé 3 měsíce za použití zvyklých standardně používaných zobrazovacích metod.

V současné době (leden 2009) léčbu bevacizumabem ukončilo 54 pacientů, nadále je léčeno 31 pacientů, z toho u 3 pacientů je nyní léčba přerušena.

Ze specifických nežádoucích účinků v možném spojení s léčbou bevacizumabem jsme nejčastěji pozorovali hypertenzi, která byla medikamentozně dobře korigovatelná a zvládnutelná, zcela výjimečně (2x) se vyskytlo krvácení s nutností aplikace krevních převodů u pacientů s inoperabilními tumory rekta, ze závažných nežádoucích účinků, které by rovněž mohly mít souvislost s léčbou bevacizumabem jsme lx pozorovali arteriální trombembolismus a 3x žilní trombembolismus, proteinurie se u našich pacientů téměř nevyskytovala, nevysklytla se žádná perforace GIT či úmrtí spojené s léčbou bevacizumabem.

Několik pacientů (4) podstoupilo po předchozím downstagingu chemobiologickou léčbou operační revizi jater, z toho u 2 se podařilo provést kurativní resekci, 2 další pacienti ze souboru na tento zákrok v současné době čekají.

Zkušenost s 85 pacienty v našem souboru mi dovoluje konstatovat, že léčba bevacizumabem v kombinaci se standardní chemoterapií je bezpečná a dobře tolerovaná. Oceňuji možnost léčby monoterapií bevacizumabem po ukončení chemoterapie pro toxické projevy, neboť aplikace samotného bevacizumabu u drtivé většiny pacientů nezpůsobuje subjektivní nežádoucí účinky a nezhoršuje kvalitu života těchto nemocných.

Informace o účinnosti bevacizumabu a další podrobné informace ze souboru našich nemocných jsou v době podaní abstraktu k registraci zpracovávány a dovolíme si vám je podrobněji prezentovat na Brněnských onkologických dnech.