Konference: 2015 XXXIX. Brněnské onkologické dny a XXIX. Konference pro nelékařské zdravotnické pracovníky
Kategorie: Podpůrná onkologická léčba, výživa nemocných a ošetřovatelská péče
Téma: VIII. Paliativní péče a symptomatická léčba
Číslo abstraktu: VIII/ 90
Autoři: prof. MUDr. Vlastimil Válek, CSc.
Východiska:
Drény (z anglického drain) slouží z odvádění výměšků. Drenáží rozumíme většinou zajištění trvalého odtoku sekretů (často škodlivých pro organizmus) pomocí drénů. Podle místa určení rozdělujeme drenáž na zevní, nebo vnitřní (případně zevně/ vnitřní). K výrobě drénů se používá polyetylen, polyuretan, nylon, tefl on či materiály s hydrofilním povrchem.
Cíl:
Při volbě drénu je důležitý tvar drénu, šířka drénu, délka drénu, typ drénu včetně zakončení, postranní otvory a koncový otvor. Šířka drénu se měří v jednotkách French. Čím vyšší číslo, tím větší příměr. Drény vhodné k perkutánnímu zavedení dosahují průměr od 6 F do 20 F. Podle tvaru i způsobu použití lze drény rozdělit na několik typů: a) Drény pro trokarovou techniku mají vnitřní stylet – jehlu, která je zasunutá do kovové, vyztužovací kanyly. Celý komplex po zavedení do drénu vytváří s drénem ostrý průbojník. Hrot jehly prochází koncovým otvorem drénu a přesahuje ho o několik milimetrů. Při výběru trokarových drénů se speciálně zajímáme o plynulost přechodu hrot/ kanyla– drén a dáváme pozor na to, aby nehrozilo riziko, že se měkký konec drénu „přetáhne“ přes kanylu s jehlou. b) Drény pro Seldingerovu techniku nemají vnitřní jehlu („stylet“) a někdy ani kovovou kanylu, mohou mít ale tuhou, plastovou vyztužovací kanylu. Samozřejmě trokarový drén lze zavést i Seldingerovou technikou. c) Jednocestný rovný zevní drén slouží ke krátkodobé drenáži (např. žlučových cest, Müllerův drén). K drenáži kolekcí tekutiny (absces, cysta, nefrostomie) používáme častěji drény na konci stočené („pigtail“, klička se dá většinou fi xovat nití) nebo zahnuté do tvaru J. Jednocestný Mallecot drén se po uvolnění vyztužovací kanyly na konci rozšíří do tvaru růžice. d) Dvoucestný drén (např. vanSonnenberg) má ve stěně vlastního drénu tenký kanálek, ukončený u hrotu drénu, takže je možné současně proplachovat a odsávat obsah drénované dutiny. Tyto drény používáme např. k drenážím abscesů v dutině hrudní i v jiných lokalizacích, které obsahují nekrotické masy.
Závěr:
Volba vhodného drénu zásadním způsobem ovlivňuje provedení výkonu, komplikace během výkonu a po výkonu. Stejně jako volba vhodného drénu je nutná péče o drén po zavedení. Platí, že drén pravidelně proplachujeme, ponecháváme na zevní drenáž (Redon, do sáčku), který musí být níže, než je pacient, a drén vždy napojujeme na širší hadičku, než je drén. Pravidlo na závěr: Vždy tenčí do širšího!
Datum přednesení příspěvku: 9. 4. 2015
