PARAVAZACE CYTOSTATIK A PREVENTIVNÍ OPATŘENÍ POMOCÍ PERMANENTNÍCH ŽILNÍCH VSTUPŮ

Východiska:

Paravazace cytostatik představuje závažnou komplikaci protinádorové terapie. Míra poškození tkání se odvíjí především od druhu extravazátu, přičemž největší obavy jsou na místě v případě použití zpuchýřňujících cytostatik, převážně antracyklinů. Zabezpečení adekvátního trvalého žilního vstupu je možností, jak usnadnit průběh střednědobé nebo dlouhodobé léčby pacientů s nádorovým onemocněním. Pro terapii trvající řádově měsíce a roky jsou prakticky využitelné tři základní typy cévních vstupů, a to implantabilní port, tunelizovaná centrální kanyla a periferně zavedený centrální žilní katetr (peripherally inserted central catheter – PICC). Zajištění centrálního žilního vstupu je preventivním opatřením, které výrazně redukuje rizika paravazace.

Cíl:

Shrnujeme aktuálně dostupná data pro praktický postup při paravazaci cytostatik, zabýváme se rozdíly mezi doporučeními mezi jednotlivými pracovišti a uvádíme vlastní zkušenosti v konkrétních klinických situacích. Klademe důraz na provedení dostatečných preventivních opatření, jejichž součástí je adekvátní zajištění žilního systému. Neexistuje konkrétní doporučení pro výběr optimálního žilního vstupu. Každopádně jsme schopni definovat jisté faktory, které nás opravňují k výběru konkrétního druhu katetru, a to především s přihlédnutím k délce a druhu plánované terapie, charakteru maligního postižení, případně potenciálu více léčebných linií s výhledem dlouhodobé terapie. Předkládáme rozhodovací algoritmus týkající se výběru portu nebo PICC v konkrétních situacích. Na onkologickém oddělení Nemocnice Nový Jičín bylo dosud zavedeno přes 500 trvalých žilních vstupů, z toho cca 300 PICC, a proto byla získána relevantní klinická data, usnadňující výběr daného typu katetru.

Závěr:

Při paravazaci cytostatik je nutné dodržet standardizovaný postup, který by mělo mít každé pracoviště zabývající se podáváním cytostatik. S ohledem na omezený efekt a nejasnosti týkající se účinnosti specifických farmak podávaných při extravazaci je nutné klást důraz na prevenci těchto příhod. Jednou z možností je optimální výběr žilního přístupu. PICC není rozhodně náhražkou za port, nicméně existují specifické situace, kdy pacient může profitovat ze zavedení PICC více. Konkrétní příklady jsou uvedeny v prezentaci. Srovnáváme výhody i nevýhody obou druhů permanentních žilních vstupů, a to analýzou vlastního souboru pacientů.

Audiovizuální záznam přednášky