Péče o pacienta v terminálním stavu na onkologickém oddělení.

Ambulance paliativní onkologické péče (APOP) při Komplexním onkologickém centru (KOC) FN v Hradci Králové zahájila svou činnost k 1.1.2008 v návaznosti na úzkou spolupráci s praktickými lékaři, agenturami domácí zdravotní péče, spádovými onkologickými a neonkologickými nemocničními zařízeními a hospici. APOP poskytuje péči o pacienty s ukončenou onkologickou léčbou v rámci KOC FN v Hradci Králové. Základním předpokladem jakékoliv paliativní onkologické péče je iniciální zdravotní a psycho-sociální-spirituální šetření u každého nemocného včetně jeho kategorizace (terminální pacient s life expectance do 1 týdne, preterminální pacient s life expectance do 3 měsíců). Posléze je indikována paliativní onkologická péče, obecná či specializovaná, a to ve spolupráci zjm. s praktickými lékaři a agenturami domácí zdravotní péče s cílem co nejlepší kvality života nemocných a jejich rodinných příslušníků. V období 1.1.2008-1.1.2010 bylo cestou APOP ošetřeno 324 onkologických nemocných s ukončenou onkologickou léčbou (122 mužů, 202 žen). Počet zemřelých v tomto období z celkového počtu 324 byl 194 (60%) (97 mužů, 97 žen). Počet zemřelých ve FN v Hradci Králové byl 59 (30%) (35 žen, 24 mužů). Počet zemřelých v hospici byl 15 (8%) (11 žen, 4 muži). Počet zemřelých v jiném zdravotnickém zařízení byl 6 (3%) (4 ženy, 2 muži). Počet zemřelých v LDN byl 6 (3%) (3 ženy, 3 muži). Počet zemřelých v domácím prostředí byl 108 (55,7%) (44 žen, 64 mužů).

Poskytování paliativní onkologické péče nemocným s ukončenou onkologickou léčbou má i svá úskalí, která lze shrnout do 5 základních bodů:

1. Nedostatečná mezioborová spolupráce (nemocniční standard).
   
2. Pacienti i rodinní příslušníci se brání předání do péče ´neonkologů´.
   
3. Nedostatečná edukace a výchova pacientů a rodinných příslušníků ze strany lékařů a zdravotnického personálu v problematice zvládání obtížných životních situací spojených se ztrátou blízké osoby. Důstojně umírat ve vyspělé společnosti by mělo být větší samozřejmostí než legalizování eutanázie.
   
4. Většina preterminálních pacientů a jejich rodinných příslušníků negativně hodnotí umístění pacienta do hospicu. Hospic je pacienty a rodinnými příslušníky stále vnímán jako místo umírání a smrti.
   
5. Nedostatečná zkušenost (a motivace ?) praktických lékařů v poskytování obecné paliativní péče.

Podpořeno Výzkumným projektem MO ČR No. 0FVZ0000503 a Výzkumný projektem MZdr. ČR No. 00179906.