Konference: 2005 XXIX. Brněnské onkologické dny a XIX. Konference pro sestry a laboranty
Kategorie: Maligní melanom a nádory kůže
Téma: Nádorová imunologie a imunoterapie
Číslo abstraktu: 193
Autoři: MUDr. Milan Kohoutek; MUDr. Petr Beneš; MUDr. Markéta Pospíšková; MUDr. Michaela Zábojníková; MUDr. Lenka Ostřížková
Metastazující maligní melanom je považován za
agresivní maligní onemocnění s nepříznivou prognózou s mediánem
přežití kratším než 1 rok. Základním cytostatikem první volby stále
zůstává dakarbazin.V monoterapii byla zjištěna také účinnost
imunoterapie, především interferonu alfa a interleukinu 2, byly
zkoušeny i různé vakcinační režimy. Zvýšení počtu objektivních
odpovědí ve srovnání s monoterapií DTIC však zaznamenaly až
kombinované biochemoterapeutické režimy, z nichž nejúčinnější byly
kombinace cisDDP + IL-2 + IFN alfa a CVD + IL-2 + IFN alfa. I přes
vyšší počet objektivních odpovědí, vykoupený závažným zvýšením
toxicity léčby, nebylo v žádné ze studií retrospektivních ani
prospektivních randomizovaných zaznamenáno prodloužení hrubého nebo
bezpříznakového přežití pacientů.
Smyslem naší práce byla snaha o změnu efektivity imunoterapie modifikací lokality a způsobu podkožního podání IL-2 (aldesleukinu), který jsme zčásti – 10-50% celkové dávky – podali podkožně přímo do místa kožní, uzlinové anebo podkožní inoperabilní leze. Teoretickým předpokladem jiného typu imunologické reakce je přítomnost odlišných typů imunologicky aktivních buněk v místě metastatické leze, tzv. tumor infiltrujících lymfocytů.
Chemoterapeutickým režimem použitým v námi léčené skupině pacientů zůstává CVD nebo cis DDP v monochemoterapii, další standardní terapie – chirurgická léčba operabilních lezí event. radioterapie inoperabilních lezí – zůstává nezměněna.
V letech 1996 až 2004 bylo léčeno 20 pacientů s metastasujícím maligním melanomem biochemoterapií s částečným perilesionálním s.c. podáním aldesleukinu. Výsledky terapie byly srovnány s historickou skupinou 21 pacientů léčených pro MMM klasickou léčbou – chirurgicky, chemoterapií či radioterapií bez použití biologické léčby.
Ve skupině léčené biochemoterapií jsme zaznamenali nejen signifikantní zvýšení počtu objektivních odpovědí (více než 80%), ale i prodloužení mediánu doby do progrese z 3 na 15 měsíců a prodloužení mediánu hrubého přežití z necelých 8 na 43 měsíců. Toxicita nové metody byla vyšší, nicméně dobře léčitelná s minimální nutností hospitalizace.
Smyslem naší práce byla snaha o změnu efektivity imunoterapie modifikací lokality a způsobu podkožního podání IL-2 (aldesleukinu), který jsme zčásti – 10-50% celkové dávky – podali podkožně přímo do místa kožní, uzlinové anebo podkožní inoperabilní leze. Teoretickým předpokladem jiného typu imunologické reakce je přítomnost odlišných typů imunologicky aktivních buněk v místě metastatické leze, tzv. tumor infiltrujících lymfocytů.
Chemoterapeutickým režimem použitým v námi léčené skupině pacientů zůstává CVD nebo cis DDP v monochemoterapii, další standardní terapie – chirurgická léčba operabilních lezí event. radioterapie inoperabilních lezí – zůstává nezměněna.
V letech 1996 až 2004 bylo léčeno 20 pacientů s metastasujícím maligním melanomem biochemoterapií s částečným perilesionálním s.c. podáním aldesleukinu. Výsledky terapie byly srovnány s historickou skupinou 21 pacientů léčených pro MMM klasickou léčbou – chirurgicky, chemoterapií či radioterapií bez použití biologické léčby.
Ve skupině léčené biochemoterapií jsme zaznamenali nejen signifikantní zvýšení počtu objektivních odpovědí (více než 80%), ale i prodloužení mediánu doby do progrese z 3 na 15 měsíců a prodloužení mediánu hrubého přežití z necelých 8 na 43 měsíců. Toxicita nové metody byla vyšší, nicméně dobře léčitelná s minimální nutností hospitalizace.
Datum přednesení příspěvku: 28. 5. 2005
