PORADIAČNÍ PROKTITIDA

Východiska:

Poškození tkání je významným limitujícím faktorem radioterapie. Komplikace rozlišujeme na akutní, které jsou v průběhu radioterapie a do 90 dní od ukončení ozařování, a změny chronické, které jsou od 90. dne. Toxicita se hodnotí na základě subjektivních příznaků a objektivního nálezu.

Cíl:

Časné změny vznikají působením záření na rychle se dělící tkáně v ozařované oblasti nebo v její blízkosti. V důsledku radiační proktitidy a kolitidy dominují zvýšené počty stolic, případně mírné průjmy, tenezmy. K možným, ale vzácným komplikacím patří profuzní průjmy nebo krvácení z konečníku. Frekvence takových závažnějších komplikací se pohybuje okolo 1–3% v závislosti na použité technice. Chronické postižení sliznice se objevuje nejčastěji v průběhu 24 měsíců po skončení léčby, u většiny pacientů dochází ke zlepšení až vymizení příznaků do 2 let. Při těžkém postižení mohou příznaky přetrvávat až do konce života.

Závěr:

V akutní fázi jsou potíže většinou zvládnutelné dietními a režimovými opatřeními, případně medikamentózní léčbou. Tlumíme střevní motilitu, plynatost. Vhodná jsou analgetika, spazmolytika při bolestivých tenesmech. Antibiotika při průjmech indukovaných radioterapií nejsou většinou nutné. Při výrazné dysmikrobii jsou doporučována probiotika. Dobrý efekt mohou prokázat mukoprotektivní látky, které stimulují buněčnou regeneraci střevního epitelu a zvyšují produkci hlenu a stimulují slizniční makrofágy – např. sukralfát. V léčbě ulcerací radiační proktitidy užíváme čípky nebo klyzmata s mesalazinem, v těžších případech kortikoidy v čípku nebo topické kortikoidy v klyzmatu. Teleangiektazie ošetřujeme argonovou plazmakoagulací. Při strikturách se používá balónková dilatace. Bolestivé fissury a fistuly nebo periproktální abscesy jsou indikací k chirurgickému řešení. Nezbytná je multioborová spolupráce.

Audiovizuální záznam přednášky