Konference: 2007 XXXI. Brněnské onkologické dny a XXI. Konference pro sestry a laboranty
Kategorie: Nádory dětského a adolescentního věku
Téma: XI. Dětská onkologie
Číslo abstraktu: 082
Autoři: prof. MUDr. Tomáš Eckschlager, CSc.; MUDr. Jitka Radvanská; Mgr. Marie Hladíková; J. Jašinská; L. Moravcová; A. Saudská; Prof. MUDr. Richard Průša, CSc.; Doc. MUDr. Jiří Radvanský, CSc.
Narůstající počet dlouhodobě vyléčených jedinců, kteří byli léčeni
v dětství pro zhoubný nádor přináší nové problémy. Vyvíjející se
dětský organismus je stále úspěšnější ale i intenzivnější léčbou
snadno poškozen a proto stoupá počet pozdních komplikací. V
současné době je věnována velká pozornost vztahu mezi poruchami
imunity a nádory. Literární údaje i naše výsledky ukazují, že u
většiny pacientů se solidními nádory nebývá porucha humorální ani
buněčné imunity příliš častá (Lissoni a kol, 1990; Eckschlager,
1995). Všechny tři hlavní modality užívané v léčbě nádorů (operační
léčba, aktinoterapie a chemoterapie) působí na imunitu negativně.
Nejvíce se na vzniku sekundárních defektů imunity podílí
chemoterapie, protože všechna cytostatika mají imunosupresivní
účinek. Změny imunity po nekomplikované operaci většinou nebývají
závažné a brzy se spontánně upraví. Při aktinoterapii závisí stupeň
imunosuprese hlavně na rozsahu a lokalizaci ozařovaného pole. Při
protinádorové léčbě je nejvíce postižena nespecifická imunita
(snížený počet polymorfonukleárů) a specifická buněčná imunita
(pokles počtu lymfocytů zvláště CD4+ a B-lymfocytů), imunita
humorální je postižena méně protože protilátky přetrvávají
relativně dlouho, omezena je však tvorba protilátek proti novým
antigenům. ...
Plný text v pdf
Datum přednesení příspěvku: 25. 4. 2007
