POSTAVENÍ BIOPSIE SENTINELOVÉ UZLINY V LÉČBĚ KARCINOMU PRSU PO NEOADJUVANTNÍ CHEMOTERAPII

Konference: 2016 XL. Brněnské onkologické dny a XXX. Konference pro nelékařské zdravotnické pracovníky

Téma: XV. Nádory prsu

Číslo abstraktu: XV/169

Autoři: MUDr. Petr Krsička; doc. MUDr. Vuk Fait, CSc.; MUDr. Lucie Gabrielová; MUDr. Pavlína Vrtělová; MUDr. Ondřej Zapletal; MUDr. Pavel Fabián, Ph.D.; MUDr. Monika Schneiderová; MUDr. Vojtěch Chrenko, CSc.

Východiska:

Neoadjuvantní chemoterapie se stala důležitou součástí péče pro pacienty s lokálně pokročilým karcinomem prsu, zejména u velkých nádorů, některých biologických subtypů karcinomu prsu, nebo lokálně inoperabilních tumorů u pacientek, které si přejí konzervativní operační výkon. Cílem neoadjuvantní chemoterapie je downstaging nádoru, a tím umožnění konverze z mastektomie na prs záchovný výkon, a také konverze axilární disekce na biopsii sentinelové uzliny.

Cíl:

Na základě našich zkušeností a literárních údajů definovat nejproblematičtější otázky managementu chirurgického výkonu v axile po neoadjuvantní terapii. Uvést přínos a rizika jednotlivých možných postupů a v omezeně možné míře navrhnout léčebný algoritmus pro typické situace.

Závěr:

Ještě v nedávné době byla v chirurgické léčbě karcinomu prsu u pacientek s patologickými axilárními uzlinami samozřejmostí axilární disekce. S příchodem neoadjuvantní chemoterapie se však některé pacientky vykazující úplnou klinickou odpověď axilárních uzlin stávají kandidáty pro biopsii sentinelové uzliny spíše než axilární disekci a jí přidružených komorbidit. Zatímco je biopsie sentinelové uzliny v léčbě rakoviny prsu zlatým standardem, její indikace po neoadjuvantní chemoterapii však zůstává široce diskutována, např. pro timing, riziko falešné negativity či absenci částečně stagingovému a kurativnímu přínosu axilární disekce. Vzhledem k absenci jednoznačného benefitu neoadjuvantního podání chemoterapie v porovnání s adjuvantním doporučujeme, aby neoadjuvantní léčba byla podávána pouze na „high-volume" pracovištích. Indikace by měla vycházet z mezioborové rozvahy, kdy je nutno nejen zohlednit možný prospěch, ale také předvídat možnost rozpaků při indikaci navazující chirurgické léčby a dalších léčebných modalit.

Podpořeno MZ ČR - RVO (MOÚ, 00209805), Evropským fondem pro regionální rozvoj a státním rozpočtem České republiky (OP VaVpl - RECAMO, CZ.1.05/2.1.00/ /03.0101).

Datum přednesení příspěvku: 28. 4. 2016