Postavení radioterapie v léčbě testikulárních tumorů.

Zhoubné nádory varlat vycházející se zárodečných buněk patří k relativně vzácným nádorům, tvoří celkem asi 2% všech solidních tumorů. Přesto se jedná o nejčastější solidní nádory u mužů ve věku mezi 15 až 34 lety. Navíc se jejich incidence v posledních 40 letech více než zdvojnásobila. Z tohoto důvodu je diagnostika a léčba testikulármích nádorů jednou z důležitých otázek onkologie v posledních letech. Celkové přežití pacientů s testikulárními tumory se pohybuje okolo 90%, v případě pokročilých tumorů mezi 70-80%, proto je v poslední době pozornost směřována zejména k chronické toxicitě adjuvantní terapie (chemo i radioterapie).
Testikulární tumory jsou rozděleny na dvě hlavní skupiny: seminomy a neseminomy. Toto dělení spolu se stadiem onemocnění určuje další léčebnou strategii. Jako seminom je léčen pouze takto histologicky diagnostikovaný tumor s normální hladinou AFP a s vyloučením přítomnosti neseminomové složky. Radioterapie je častěji zařazována do léčebného algoritmu v terapii seminomů, u neseminomů bývá součástí paliativní léčby (např. reziduální uzlinové infiltráty po vyčerpání možnosti chemoterapie či ozáření krania při mozkových metastázách).
Přehled indikací radioterapie v léčbě testikulárních tumorů:

1. Seminomy
   • stadium IA, IB a IS:
     adjuvantní radioterapie na oblast paraaortálních lymfatických uzlin s event. ozářením i ipsilaterálních ilioinguinálních uzlin,
   • stadium IIA a IIB:
     kurativní radioterapie na oblast paraaortálních a ipsilaterálních ilioinguinálních lymfatických uzlin, s event. ozářením i kontralaterálních ilioinguinálních lymfatických uzlin,
   • stadium IIC a III:
     ozáření rezidua po chemoterapii při nemožnosti provedení chirurgického zákroku, EF radioterapie při nemožnosti podání chemoterapie u stadia IIC.
   
   
2. Neseminomy
   
   • paliativní terapie indikace shodné jako při paliativní léčbě jiných solidních nádorů,
   • adjuvantní terapie vyjímečně, ozáření reziduální viabilní nádorové masy při inoperabilním nálezu (po skončení chemoterapie).

Adjuvantní radioterapie seminomů I. klinického stadia

Otázka adjuvantní radioterapie I. klinického stadia seminomů je v současnosti předmětem intenzivního zkoumání. Četnost relapsů při vynechání adjuvantní radioterapie po orchiektomii se pohybuje mezi 15-20%, s mediánem do relapsu 12 měsíců. U 80% pacientů lze tedy adjuvantní radioterapii považovat s nadsázkou za „overtreatment“. Vzhledem k nízké toxicitě i přes potencionální zvýšení rizika karcinogeneze ale zůstává její zařazení standardem, s výjimkou pacientů, u kterých je její provedení zatíženo zvýšeným rizikem (např. podkovovitá ledvina, zánětlivé onemocnění pánve, předchozí radioterapie v anamnéze apod.) V současné době probíhají studie, mající za cíl identifikovat skupinu pacientů, kterým by mohlo být nabídnuto pouze sledování.
Další možností, jejíž ověřování v randomizovaných studiích proběhlo a probíhá, je nahrazení adjuvantní radioterapie podáním jednoho cyklu karboplatiny. Ve studii Olivera a kol., uveřejněné v lednu 2005 v Lancetu, byla prokázána non-inferiorita podání karboplatiny vůči adjuvantní radioterapii, s nižším výskytem sekundárních malignit, je ale stále nutný delší interval sledování.
Trendem radioterapie seminomů I. klinického stadia v posledních letech je zmenšování cílových objemů i aplikované dávky, což je umožněno rozvojem 3D plánovacích systémů při zachování bezpečnosti i účinnosti léčby.
Radioterapie je spolu s chirurgií a chemoterapií standardní součástí léčebného algoritmu testikulárních tumorů, a to zejména seminomů. Pozornost nejen radiačních onkologů se koncentruje zejména na léčbu seminomů I. klinického stadia, kde je nutné vzhledem k vynikající prognóze léčených pacientů hodnotit nejen efektivitu, ale i bezpečnost režimů považovaných nyní za standard.