POSTMODERNÍ PRINCIPY V PSYCHOTERAPII PRO ONKOLOGICKY NEMOCNÉ

Konference: 2014 5. pražské mezioborové onkologické kolokvium Prague ONCO

Kategorie: Psychologie v onkologii

Téma: Pararelní program - Paliativní seminář

Číslo abstraktu: 29

Autoři: MUDr. Olga Kunertová

Postmoderní přístupy v terapii jsou založeny na přesvědčení, že to, co nás v životě trápí, nejsou fakta, tedy ani fakta o nemoci, ale významy, které těmto faktům dáváme, naše přesvědčení o nich a očekávání, která z těchto přesvědčení plynou. Psychoterapie tedy neléčí choroby, ale umožňuje změnu souvisejících přesvědčení, čímž rozšiřuje možnosti toho, jak se k nemoci stavět. To umožňuje pacientovi znovu zažívat pocit vlivu na svůj život a vede zpravidla ke zlepšení spolupráce s lékaři a někdy dokonce k vyléčení.

Přínos postmoderního přístupu k psychoterapii onkologicky nemocných vidíme zejména v tom, že nám dovoluje:

  • nemuset se zabývat psychopatologií pacientů, abychom mohli měnit to, jak o sobě a své nemoci přemýšlejí, jak se k celé věci staví, co v té souvislosti řeší za témata a jak se cítí;
  • nevázat efekt svého terapeutického počínání na změnu objektivních příčin klientova trápení, tedy na samotný fakt nemoci, na její prognózu atd.;
  • yjadřovat pacientovi svoji účast a podporu, aniž bychom jej litovali;
  • měnit jeho postoje, aniž bychom jej obviňovali z toho, že si za nemoc může sám;
  • hovořit s pacientem otevřeně o tom, jak se nemoc vyvíjí a co jej pravděpodobně čeká, aniž bychom mu brali naději.

Snažíme se vytvářet bezpečné prostředí, v němž se pacient může měnit sám dle svého přání.

Rozlišujeme 3 základní způsoby postmoderního přístupu k psychoterapii

Práce na zakázce spočívá především v naslouchání klientovým nadějím a přáním. Klient si ujasňuje, co vlastně potřebuje, jaké k tomu má zdroje, ale také jaké bude mít splnění jeho přání důsledky. Podstatnou součástí této práce je také vyjasňování, co skutečně chce pacient a co chtějí spíš ostatní, a podpora pacienta v rozhodování se o tom, čí přání upřednostní.

Na řešení zaměřený přístup stojí na změně tzv. jazykové hry. Místo na problém se terapeut vyptává na co nejdetailnější vykreslení bezproblémové budoucnosti, na jeho schopnosti, možnosti a silné stránky a na výjimky z problému. Přičemž problémem většinou není sama nemoc ale různé okolnosti, které je možné změnit tím, že se člověk zaměří na to, co vlastně z oné bezproblémové budoucnosti již má a jakým způsobem to získal. Učí pacienta cíleně využívat vlastní zdroje k rozšiřování toho, co je bezproblémové.

Narativní přístup usiluje o přetváření příběhů klientů způsobem, vedoucím k jejich větší spokojenosti se životem a se sebou samým. Oslovuje ty stránky pacientovy osobnosti, které nejsou nemocné a které jsou zpravidla v souvislosti s onemocněním potlačené, čímž vrací jeho život i přes fakt nemoci do normálu. Zaměřuje pozornost na události, které nezapadají do dominantního (problémového) příběhu, a podněcuje rozvíjení příběhů nových, přijatelnějších Každý z uvedených terapeutických postupů bude demonstrován na reálné kazuistice z praxe.

e-mail: kunertova@gaudiaprotirakovine.cz

Datum přednesení příspěvku: 24. 1. 2014