Prediktivní markery v cílené léčbě karcinomů plic z pohledu patologa

Konference: 2014 10. symposium a workshop molekulární patologie a histo(cyto)chemie

Kategorie: Nádorová biologie/imunologie/genetika a buněčná terapie

Téma: Moderní patologie pro pneumologii

Číslo abstraktu: 32

Autoři: MUDr. MVDr. Jozef Škarda, Ph.D.; MUDr. Tomáš Tichý; MUDr. Gvantsa Kharaishvili; prof. MUDr. Zdeněk Kolář, CSc.; MUDr. Ivona Grygárková; prof. MUDr. Vítězslav Kolek, DrSc.

V průběhu posledního desetiletí byl zaznamenán mimořádný pokrok v rozpoznání molekulárně biologických dějů u karcinomů plic. I přes nesporný pokrok v diagnostice a léčbě bronchogenních karcinomů, ke kterému došlo v uplynulých několika desetiletích, je účinnost konvenční chemoterapie stále neuspokojivá. Stanovení základních molekulárních prognosticko- prediktivních faktorů umožňuje využití tzv. „léčby na míru“. Klinická aplikace molekulárních prediktorů (biomarkerů) je předpokladem úspěšnosti biologické cílené léčby.

Maligní signalizace je podmíněna alterací na úrovni genů a nádorové buňky využívají řadu mechanizmů k narušení aktivity klíčových genů jako mutace, amplifikace, delece, intrachromozomalní a interchromozomální translokace a epigenetické mechanizmy. Byla prokázána klinická účinnost tyrozinkinázových inhibitorů receptorů pro epidermální růstový faktor (TKI EG FR) (erlotinib, gefitinib, afatinib), TKI při EML4-ALK translokaci (crizotinib) a rekombinantní monoklonální protilátky proti vaskulárnímu endotelovému růstovému faktoru (VEG F) (bevacizumab). Dalším slibným predikátorem je ER CC1 a Tubulin III . V daném přehledu uvádíme také naše výsledky se stanovením prognostického a prediktivního významu exprese tubulinu III u pacientů s NSCLC. Bylo zjištěno, že vyšší exprese tubulinu III signifikantně korelovala s vyšším gradingem a vyšším rizikem relapsu (p=0,006).

Práce byla podpořená grantem IGA MZ ČR NT/13569.

Datum přednesení příspěvku: 25. 4. 2014