PŘEDOPERAČNÍ POSOUZENÍ RESEKABILITY JATERNÍCH METASTÁZ KOLOREKTÁLNÍHO KARCINOMU

Konference: 2016 XL. Brněnské onkologické dny a XXX. Konference pro nelékařské zdravotnické pracovníky

Kategorie: Gastrointestinální nádory

Téma: XIX. Nádory slinivky, jater a žlučových cest

Číslo abstraktu: XIX/ 317

Autoři: MUDr. Mgr. Petr Kysela, Ph.D.; prof. MUDr. Zdeněk Kala, CSc.; Doc.MUDr. Igor Penka, CSc.; MUDr. Tomáš Andrašina, Ph.D.

 

Úvod:  

Jaterní metastázy kolorektálního karcinomu se vyskytují u více než 55 % pacientů. Jen 30 % je považováno za resekabilní. Tento podíl lze zvýšit multimodální kombinací léčebných postupů ne více než o 10 %.

Materiál a metodika:

Práce rozebírá na základě zkušeností s vlastním souborem pacientů faktory určující resekabilitu jaterních metastáz kolorektálního karcinomu ve světle literárních dat.

Výsledky:

I když pomineme operabilitu, tedy pacientovu schopnost přečkat adekvátní chirurgický zákrok, je resekabilita ovlivněna neobjektivními parametry jako je zkušenost i aktuální rozpoložení chirurga. Přesto lze charakterizovat objektivní parametry resekability. Jsou to schopnost odstranit všechna nádorová ložiska při zachování žilní a biliární drenáže a arteriálního i portálního zásobení dostatečného objemu budoucího ramnantu jater, která závisí na lokalizaci lezí v blízkosti kritických struktur. I když lze přežít resekci více než 90 % jaterního parenchymu, jako bezpečnou hranici lze stanovit asi 20-40 % zdravého jaterního parenchymu. U jater po chemoterapii delší než šest měsíců to musí být více. V souvislosti s rozsahem onemocnění a multimodální léčbou však vyvstává problém určení tohoto objemu. Z CT lze spočítat reziduální objem po virtuální resekci, nebo objem po odečtení objemu nádorových lezí a po virtuální resekci. Nebo lze počítat reziduální objem ke standardizovanému objemu jater podle některých formulí. Nebo lze vztáhnout reziduální objem k tělesné hmotnosti. Zvláště u pacientů po portální embolizaci a lokoregionální léčbě lze počítat objem na základě radionuklidových metod. Pro zvýšení počtu resekabilních pacientů ze skupiny s malým budoucím reziduálním objemem bylo vypracováno několik strategií relativně zvyšujících budoucí remnant jater. Jsou to parenchym šetřící výkony, kombinace resekce a lokálně ablačních technik, etapové resekce a portální manipulace (PVE a ALLPS).

Závěr:

Zdá se, že postačující metodou pro odhad budoucího remnantu jater v primárním terénu je standardní CT volumetrie jater po odečtení objemu nádorové masy. U pacientů po lokálně ablační léčbě vč. chemoembolizace nebo po předchozích resekcích je vhodnější metodou volumetrie vztažená ke standardizovanému objemu jater (Vauthey formule) nebo vztažená k tělesné hmotnosti. U pacientů po neúspěšné manipulaci s portální žilou je pak výhodné přehodnocení pomocí radionuklidových metod. Zdá se, že jedině takto prováděná předoperační vyšetření mohou zvýšit podíl resekabilních onemocnění při zajištění nízkého rizika pooperačního jaterního selhání

Datum přednesení příspěvku: 29. 4. 2016