Prekancerózy žaludku.

Prekanceroza - morfologická změna tkáně, ve které vzniká nádor statisticky významně častěji než ve tkáni zdravé

• změna je často specifická pro danou lokalizaci. Nádorová transformace je často dlouhodobý zřetelně vícestupnový proces, a vzniku nádoru předchází patologická změna tkáně
• 
  
• jednotlivé morfologické změny diagnostikované jako prekancerozy mají vývojovou dynamiku, různě vysoké riziko vzniku invazivního karcinomu.

Podle míry onkologického rizika jsou prekancerozy děleny

1. prekancerozy stacionární
   
   • šširoká skupina lézí, představují nízké riziko vzniku karcinomu
   • 
     
   • patologická jednotka nemusí vykazovat zpočátku tkáňové změny ani zvýšenou proliferační aktivitu, např. atrofická gastritida
   
   
2. prekancerozy progredientní
   
   • představují choroby s vyšším rizikem vzniku karcinomu, jsou vždy charakterizovány histologickými změnami ve tkáni
   • 
     
   • histologicky: různý stupeň strukturálních změn, porucha stratifikace epitelu, ztráta hlenotvorby, atd, dále buněčné změny: zvýšená proliferace, jaderné a buněčné polymorfie
   • 
     
   • tato skupina prekanceróz představuje tkánové změny po úvodní iniciaci maligní transformace; příkladem je dysplazie v adenomových polypech střeva.

Familiární adenomatosní polypóza (FAP) – polypy žaludku a duodena jsou součástí manifestace, sledování endoskopicky (gastroskopie) v časových intervalech dle tíže postižení, součástí je vyšetření duodena včetně oblasti Vaterovy papily.
Peutz-Jeghersův syndrom – polypóza jejíž součástí mohou být polypy duodena i žaludku, převážně hamartomym, ale i adenomy – endoskopie horního GITu à 2 roky, endoskopické odstraňování polypů event. po předchozím endosonografickém posouzení hloubky infiltrace.
Gardneroův syndrom – FAP + nádory mimo GIT (osteomy, gliomy atd.)
Zánětlivé polypy a hyperplastické polypy – nemají přímý vztah ke karcinomu žaludku

Polypy z fundických glandulárních žlázek – není jednotný názor na maligní potenciál, mohou být součástí polyposních familiárních syndromů
Adenomové polypy – pravé benigní nádory: a) tubulární; b) vilosní; c) smíšený. Riziko vývoje dysplazie a karcinomu. Adenomy včetně adenomů s lehkou a těžkou dysplazií – řešit endoskopickými metodami.
Atrofické gastritidy – Helicobacter pylori (Hp) positivní multifokální atrofické gastritidy, korporálmní atrofická gastritida (C, autoimunní). Nejčastější prekaceróza intestinálního typu karcinomu, vznikajícího sekvencí chronická gastritida – intestinální metaplasie – dysplazie – adenokarcinom – endoskopická dispenzarizace, vyšetření à 1 rok.

• chronický Hp pozitivní zánět vede k hyperplazii lymfatického aparátu žaludeční sliznice – low grade forma Non-Hodkinovského lymfomu, s rizikem obsahu high grade velkobunečné složky
• 
  
• Riziko vývoje karcinoidu žaludku i multifokálního (gastritida C)

Menétierova nemoc (foveolární heperplázie sliznice) – dispenzarizace endoskopická
Stavy po resekci žaludku, zejména v oblasti anastomózy – zvýšené riziko karcinomu po 5 a více letech trvání
Coeliakie – riziko T-lymfomu a nádorů GITu
Crohnova nemoc – riziko karcinomu dle lokalizace postižení
Benigní neepitelové nádory – GIST, schwanomy, nerofibromy apod.
Diagnostika prekanceróz žaludku vyžaduje precizní diagnostiku,zejména endoskopii využívající všech v současnosti nabízených modalit (chromoendoskopie, NBI, endosonografii, endomikroskopii).
Léčba prekanceróz žaludku je postavená na důkladné diagnostice, léčbě nemocí a stavů dávajících vzniknout prekancerozám a pokud se prekancerózy objeví, tak v jejich časném odstranění, a není-li to možné (např. atrogická gastritida), tak v dlouhodobé dispenzarizaci pacientů.