Primární extragonadální germinální nádory u mužů - analýza souboru z let 1994-2008

Konference: 2008 16. onkologicko-urologické sympozium a 12. mammologické sympozium

Kategorie: Genitourinární nádory

Téma: Postery

Číslo abstraktu: 034p

Autoři: Doc. MUDr. Tomáš Büchler, Ph.D.; MUDr. Martin Foldyna; MUDr. Jana Nepomucká, CSc.; MUDr. Martin Kupec; MUDr. Zuzana Donátová; MUDr. Petra Kubánková; MUDr. Eva Voršilková; MUDr. Drahomíra Kordíková; prof. MUDr. Jitka Abrahámová, DrSc.

Předneseno pod názvem: Extragonadální germinální nádory

ÚVOD

Pacienti s extragonadálními germinálními nádory mají nepříznivou prognózu pro relativní chemorezistenci těchto nádorů a často velmi pokročilé stádium s mnohočetnou orgánovou diseminací již v době diagnózy. Optimální terapie primárních extragonadálních nádorů zatím nebyla definována. V naší studií jsme vyhledali a retrospektivně analyzovali muže s extragonadálními germinálními nádory diagnostikované a léčené na našem oddělení od roku 1994. Cílem bylo stanovit význam vybraných vstupních parametrů před léčbou, zhodnotit účinnost léčby a posoudit efektivitu zobrazovacích a biochemických vyšetření po léčbě.


PACIENTI A METODY

V retrospektivní studii jsme analyzovali charakteristiku a výsledky terapie 19 mužů s primárním extragonadálním germinálním tumorem retroperitonea nebo mediastina. Standardní terapií první linie byla chemoterapie režimem na báze cisplatina-etopoisd-bleomycin (BEP). Onkomarkery AFP, HCG a LDH byly hodnoceny před zahájením chemoterapie, před každým cyklem terapie, po ukončení plánované chemoterapeutické série a v případě dispenzarizace 2–4x ročně. Vyšetření CT bylo prováděno před zahájením chemoterapie, po ukončení každé chemoterapeutické série a 1-4x ročně během dispenzarizace, a při klinickém nebo biochemickém podezření na relaps. Vyšetření pozitronovou emisní tomografií (PET) jsme indikovali u pacientů s inoperabilním nádorovým reziduem, pokud se dosáhla negativizace markerů, a při podezření na relaps.


VÝSLEDKY

Nalezli jsme 19 pacientů s jednoznačnou diagnózou extragonadálního germinálního nádoru. Z nich 15 (79%) mělo nádor neseminomového typu a 4 (21%) nádor seminomového typu. U 6 pacientů (31%) bylo primární ložisko v mediastinu a u 13 pacientů (69%) v retroperitoneu. Medián věku byl 36 let (rozsah 19–52 let) . Po chemoterapií 1. linie byl jen jeden pacient v kompletní remisi (později však dochází k relapsu), dva pacienti zemřeli na progresi v průběhu chemoterapie 1. linie, 16 pacientů dosáhlo parciální remisi (6 pacientů M- PR, z toho 3 pacienti měli také PET- PR, u 10 pacientů k úplné normalizaci onkomarkerů nedošlo). U 14 pacientů byla podána chemoterapie 2. linie.

Celkem tři pacienti s nedostatečnou odpovědí na léčbu 1. linie s perzistující elevací onkomarkerů byli vyléčeni záchrannou chemoterapií a přežívají bez známek nádoru.

Medián celkového přežívání pacientů z našeho souboru je 25,9 měsíce. Celkem přežívá 7/19 pacientů (37%). Dva ze sedmi přežívajících pacientů pokračují v terapii, pět (26%) je bez příznaků aktivní malignity. Histologie seminomu predikovala statisticky signifikantně lepší výsledek léčby a přežívání (p=0,02). Významně lepší přežívání dosáhli pacienti, u kterých se podařilo dosáhnout léčbou negativizace PET (51 versus 21 měsíců, p=0,016) a normalizaci onkomarkerů (40 versus 11 měsíců, p=0,006).


ZÁVĚR

Z našich výsledků vyplývá, že navzdory relativně nepříznivé prognóze lze u pacientů s extragonadálními germinálními nádory dosáhnout trvalou remisi, a to i tehdy, když léčbou 1. linie není dosaženo kompletní remise.

Datum přednesení příspěvku: 27. 11. 2008