Prognostický význam genetických a molekulárně biologických parametrů

Konference: 2006 XXX. Brněnské onkologické dny a XX. Konference pro sestry a laboranty

Kategorie: Zhoubné gynekologické nádory

Téma: Gynekologické nádory

Číslo abstraktu: 107p

Autoři: MUDr. Natália Jančárková, Ph.D.; M. Krkavcová; M. Janashia; doc. MUDr. Pavel Freitag, CSc.; Doc. MUDr. Jaroslava Dušková, CSc, FIAC

Zhoubné nádory ovaria patří mezi nejčastější příčiny úmrtí na gynekologické zhoubné nádory a představují přibližně 30% všech nádorů ženské reprodukční soustavy. Ve více než 75% případů je toto onemocnění diagnostikováno v pokročilých stadiích. Nejsou definované přednádorové stavy. Neexistuje efektivní skríning. I přes vysoké procento léčebných odpovědí na primární léčbu dochází u více než 80% případů k recidivám. Ročně je ve světě diagnostikováno přibližně 190 000 nových případů ovariálního karcinomu, 114 000 žen v souvislosti s tímto onemocněním umírá.
Ovariální nádory se ve většině případů vyskytují u žen sporadicky, bez pozitivní rodinné anamnézy. Maligní transformace je zde vyvolána pouze somatickými mutacemi. V nádorové tkáni mohou být mutovány jak protoonkogeny, tak tumor-supresorové geny nebo mutátorové geny. Jenom malá část karcinomů ovaria (5-10%) je geneticky podmíněna. Celkové pětileté přežití žen se zhoubným nádorem ovaria (pro všechna stadia) představuje v Evropě 32%, u pokročilých stadií ovšem nepřekračuje 20%.
Karcinom děložního hrdla představuje druhý nejčastější zhoubný nádor u žen v celosvětovém měřítku. Ročně je diagnostikováno přibližně 470 000 nových případů onemocnění, 230 000 žen v souvislosti s tímto onemocněním umírá. Pětileté přežití dosahuje až 70% žen, v rozvojových zemích pouze 40% žen. I přesto, že existují dobře definovaná, relativně dlouho se vyvíjející a léčitelná předstadia a poměrně spolehlivé a dostupné metody jejich detekce (kolposkopie, onkologická cytologie), velký počet nádorů je diagnostikován v pokročilých stadiích. Incidence nádoru v České republice je mnohem vyšší než v jiných rozvinutých zemích.
Genetické a molekulárně biologické markery u solidních nádorů představují nový prvek v klinické onkologii posledních let. Jejich význam spočívá v tom, že umožňují hlubší poznání nádoru samotného a jeho charakteristik. Implementace těchto poznatků jak směrem diagnostickým, tak i směrem terapeutickým by měla vést k uplatnění preciznějších a více individualizovaných postupů v oblasti detekce, skríningu, predikce, prognózy a také monitorování aktivity nádorového onemocnění.
Prognostické faktory jedotlivých nádorových onemocnění můžeme rozdělit do tří skupin:
  • faktory týkající se nádoru

  • faktory týkající se hostitele, t.j. pacienta

  • faktory týkající se prostředí, ve kterém se pacient nachází.

V předkládané studii jsou prezentovány výsledky, které vyhodnocují výskyt a vztahy mezi genetickými změnami, proliferačními a biochemickými markery, histopatologickými a klinickými charakteristikami v případech cervikálních a ovariálních karcinomů.
Do studie bylo zahrnuto 20 pacientek s cervikálním karcinomem a 60 pacientek s ovariálním karcinomem.
U pacientek byl sledován klinický průběh, hladiny CA 125, nádory byly vyšetřeny histopatologicky, pomocí imunohistochemických metod byly vyšetřeny proliferační markery MIB-1, AgNOR a tumor supresorový gen p53.
Ke zjišťování chromozomální nestability nádorových buněk bylo použito cytogenetického vyhodnocení karyotypu s použitím analýzy obrazu, k upřesnění aberací byla na některé konkrétní mitózy po jejich zhodnocení použita metoda FISH, včetně malovacích sond.
Dále byla použita metoda CGH (komparativní genomová hybridizace), která umožňuje z izolované nádorové DNA přímo detekovat nebalancované přestavby (amplifikace, delece) všech chromozomů bez náročné předchozí kultivace, neodhalí však balancované přestavby (translokace, inverze). Metoda přímého zpracování nekultivovaných buněk a metoda fluorescenční in situ hybridizace s použitím centromerických sond se ukázaly jako méně vhodné.
Provedené analýzy u 20 nádorů cervixů odhalily několik chromozomálních aberací. Nejčastěji byly zaznamenány amplifikace na chromozomech 3q a 5p, dále delece 13q. Tyto nálezy jsou v souladu s nálezy popsanými v literatuře. Nález většího množství chromozomálních aberací byl sice zaznamenán u pokročilejších stadií, nebyl však statisticky průkazný. Byl zachycen zajímavý nález výrazné delece chromozomu 10, která je v literatuře uváděná ojediněle a unikátní nález amplifikace chromozomu 2 v raném stadiu onemocnění.
Provedené analýzy u 60 nádorů ovaria zaznamenaly řadu chromozomálních přestaveb od izolované balancované translokace 10/15 ve dvou případech až po složité strukturální přestavby pokročilých stadií zachycených cytogeneticky. Pacientky s velkou chromozomální přestavbou byly statisticky významně mladší. CGH analýzou byly častěji nalezeny delece než amplifikace. Byly zaznamenány charakteristické amplifikace pro ovariální karcinom na chromozomech 1q, 3q a 20q, dále delece na chromozomech 4, 18 a 19q. Ve 36% případů byla zaznamenána delece 22q, která je v litaratuře popisována ojediněle.
U cervikálních karcinomů se v námi testovaném souboru testováním kvantitativních proměnných (věk, MIB-1 HSCORE a p53 HSCORE) pomocí analýzy rozptylu (ANOVA) s dělením do skupin podle 6 kvalitativních parametrů (stadium, histotyp, grading, response rate, genetická přestavba a p53) podařilo jako statisticky významné prokázat korelace mezi věkem, stadiem, gradingem a p53.
U ovariálních karcinomů se v námi testovaném souboru testováním kvantitativních promenných (věk, hodnota CA 125 před léčbou, MIB-1 HSCORE, p53 HSCORE) pomocí analýzy rozptylu (ANOVA) s dělením do skupin podle 9 kvalitativnéch parametrů (stadium, histotyp, grading, operační reziduum, provedení lymfadenektomie, response rate, pokles CA 125 po léčbě, p53, genetická přestavba) jako statisticky významné podařilo prokázat korelace mezi stadiem, věkem, gradingem, MIB-1, p53, velikostí chromozomální přestavby.
Předložené výsledky představují projekt systematicky se věnující výzkumu chromozomálních aberací u gynekologických zhoubných nádorů a jejich korelaci s dostupnými parametry molekulárně biologické a klinické povahy.
Při srovnání nálezů u cervikálních a ovariálních karcinomů byly zjištěny rozdílné nálezy jak z kvantitativního tak kvalitativnío hlediska, což podporuje tezi o rozdílech v karcinogenezi těchto zhoubných nádorů.
Statistickým vyhodnocením sledovaných kvantitativních proměnných byly mezi některými z nich prokázané jako statisticky významné výše popsané závislosti.
Bylo zjištěno, že ovariální karcinomy mladších žen se vyznačují významnějšími nálezy jak na úrovni cytogenetických změn, tak i z hlediska aktivity proliferačních markerů, což obvykle koreluje s horším klinickým průběhem.
Získané poznatky z cytogenetiky gynekologických maligních nádorů představují východisko pro podrobnější výzkum na molekulární úrovni.

Práce byla podpořena VZ MSM 0021620808.

Datum přednesení příspěvku: 11. 5. 2005