PROTOKOL ALKALIZACE MOČI PŘI PODÁNÍ VYSOKODÁVKOVANÉHO METOTREXÁTU Z POHLEDU KLINICKÉHO FARMACEUTA A LÉKAŘE

Konference: 2015 XXXIX. Brněnské onkologické dny a XXIX. Konference pro nelékařské zdravotnické pracovníky

Kategorie: Onkologická farmacie a farmakoekonomika

Téma: XXIX. Vývoj nových léčiv, farmakoekonomika, klinická farmacie v onkologii

Číslo abstraktu: XXIX/ 411

Autoři: PharmDr. Jitka Rychlíčková; MUDr. Štěpán Tuček, PhD.; Mgr. Roman Goněc; MUDr. Jiří Navrátil

Východiska:

  Léčebné použití metotrexátu je široké. Ve vysokých, gramových dávkách má své uplatnění v léčbě osteosarkomu a u některých hematologických malignit. Jde o léčbu náročnou pro všechny zúčastněné – jak pro pacienty, tak pro ošetřující personál, lékaře, lékárníky i sestry. Vysoké dávky metotrexátu mohou mít pro pacienta závažné nežádoucí účinky, zejména poškození ledvin precipitací metotrexátu v tubulech ledvin, pokud se správně neprovede hydratace alkalizace moči, podání antidota leukovorinu, a pokud personál včas a adekvátně nezareaguje na případné projevy zpomalené exkrece metotrexátu. Protokol podávání vysokodávkovaného metotrexátu má svá specifika a úskalí. Metotrexát má řadu významných interakcí s běžně užívanými léky i potravinami. Významné jsou především léky a potraviny prodlužující exkreci metotrexátu, a tím potenciálně zvyšující závažnost toxicity slizniční a hepatální. Jedná se zejména o penicilin, cotrimoxazol, inhibitory protonové pumpy, allopurinol, nesteroidní analgetika/ antifl ogistika včetně metamizolu, vitamin C a maso. Po celou dobu expozice metotrexátu je třeba uměle udržovat pH tubulární tekutiny, a tím i moče, zásadité, tj. > 7, dosáhnout a udržet adekvátní hydrataci a diurézu. Otázkou je použití optimálního nosného roztoku, iontového složení, rychlosti podání a způsobu monitorace.

Cíl:

  Diskuze nad spornými body a sdílení zkušeností z rozdílných pracovišť z pohledu klinického farmaceuta a lékaře. Definice vyhovujícího znění alkalizačního protokolu. Probrána a prodiskutována budou různá složení nosného roztoku, různá množství přidaných elektrolytů, různé rychlosti podání a možných důsledků na vnitřní prostředí a klinický stav pacienta a možnosti monitorace.

Závěr:

  Pro úspěšné zvládnutí léčby metotrexátem ve vysokých dávkách je třeba pečlivé respektování jeho interakcí, sledování vnitřního prostředí a klinického stavu pacienta, nutná je spolupráce celého ošetřujícího personálu – lékaře, klinického farmaceuta i sester a ošetřovatelek.

 

Literatura:

  1. Widemann BC et al. Oncologist 2006; 11: 694–703.
  2. Whelan JS et al. Ann Oncol 2015; 26(2): 407–414.
  3. euramos.org. Podpořeno MZ ČR – RVO (MOÚ, 00209805).

Datum přednesení příspěvku: 10. 4. 2015