PSYCHOSOCIÁLNÍ MINIMUM NEJEN PRO ONKOLOGICKY NEMOCNÉ, JEJICH BLÍZKÉ, ALE I NELÉKAŘSKÉ A POMÁHAJÍCÍ PROFESE

Východiska:

Získat potřebné informace o psychosociální pomocí onkologicky nemocným nemusí být v praxi jednoduché nejen pro onkologicky nemocné a jejich blízké, ale ani pro pomáhající a nelékařské profese. Přitom mít informace, umět je sdělit a pracovat s nimi, je dovednost, kterou by profesionál měl mít. Problematika onkologického onemocnění mimo lékařskou odbornost se ubírá tématy, bez nadsázky řečeno, života a smrti. Jde o témata dotýkající se kvality života nejen nemocného, ale i jeho blízkých a často o témata těžká, kterým se většina raději vyhne. Nicméně rostoucí čísla inci­dence a prevalence nás nutí se těmito tématy zabývat.

Cíl:

Cílem Amelie je „Pomáhat žít život s rakovinou". Proto se Ame­lie problematikou života s onkologickým onemocněním zabývá dlouhodobě a zkoumá ji z nejrůznějších úhlů pohledu, jak jí to multidisciplinární tým dovoluje. Výsledky své činnosti pak tým komunikuje a prezentuje směrem k odborné i laické veřejnosti. V první řadě však přímo onkologicky nemocným a jejich blízkým Amelie již řadu let poskytuje odborné psycho­sociální poradenství a aktivizační služby ve svých Centrech, na lince a v internetové poradně. Také prostřednictvím dob­rovolníků, které školí a vysílá na onkologická pracoviště, zpříjemňuje nemocným pobyt v nemocnici. Osobní zkušenosti pracovníků a praktické poznatky z práce se Amelie snaží předat také v podobě akreditovaného vzdělávání pro nelékařské profese, sociální pracovníky a pracovníky sociálních služeb a pro úředníky státní správy. Potřeba odborného a komplex­ního vzdělávání vznikla nejen z případů klientů Amelie, ale zejména z potřeb samotných pracovníků, kteří hledají odborné vzdělávání v šíři, jakou pohled několika profesí nabízí. Na základě těchto zkušeností a díky zpětným vazbám od nelékař­ských profesí se v minulém roce tým odborníků Amelie rozhodl vydat brožurku s názvem Psychosociální minimum pro onkologicky nemocné a jejich blízké, která je nyní distribuována do všech komplexních onkologických center. Dle zkuše­nosti sám nemocný nebo jeho rodina většinou vůbec nevnímají své potřeby vzniklé v souvislosti s onkologickým onemocněním mimo rámec onkologie a ne­vidí možnosti pomoci. Zde se může uplatnit toto minimum informací, které ukáže, co je možné v psychosociální podpoře čerpat a využít ke zlepšení kvality života.

Závěr:

Věříme, že dostatkem informací a cíleným působením na všechny, kteří se touto problematikou zabývají, se podaří změnit komunikaci všech zainteresovaných, a tím zlepšit kvalitu života onkologicky nemocným i jejich blízkým a vylepšit prostředí i podmínky pro průběh léčby v nemocnici i mimo ni.