Riziko terénu radiální sklerozující adenózy (RSA) v prsní žláze

Úvod:
Sklerozující adenóza je subtypem adenózy a patří tak do skupiny fibrocystických chorob prsní žlázy.Zatímco prostá adenóza je charakterizována zmnožením lobulů a drobných duktů,resp. duktulů, je u sklerozující formy adenózy patrné zmnožení, či hyperplazie myoepitelové komponenty a především komponenty stromální. Malé terminální duktuly nejsou jenom zmnoženy, mají i ztluštělou bazální membránu. V podstatě jde především o zmnožení vaziva ve stromatu prsního tělesa. Vazivo intersticia však kromě zmnožení sklerotizuje a může nabýt radiálního uspořádání. V tomto radiálním a spikulujícím uspořádání se ocitají jednotlivé buňky, či skupiny buněk vlastní prsní žlázy. Takový terén jeví změny podobné jizvení. Navíc se v tomto terénu objevují častěji i mikrokalcifikace, ať již ojedinělé, vícečetné, či uspořádané nebo hnízdovité.
Tyto změny mohou být solitární (nodulární sklerozující adenóza), vícečetné nebo difúzní. Při klinickém palpačním vyšetření i na RTG - mamografii, napodobují velice věrně obraz karcinomu prsní žlázy.
RSA je patologicko-anatomickou jednotkou, ale klinicky významnou. Bioptické vyšetření proto musí odlišit tuto benigní lézi od lézí maligních. Patologie rozlišuje několik subtypů RSA. V terénu RSA mohou vznikat:
1. karcinom in situ (DCIS,LCIS)
2. klasický karcinom prsní žlázy

Vlastní sdělení:
Na chirurgické klinice v Hradci Králové provádíme ročně 450 – 520 operací prsní žlázy.
Malignity oscilují mezi 160-180 případy (cca 31%). Zbývajících asi 300 pac. obou pohlaví je operováno pro benigní léze. RSA jsme registrovali cca ve 20 případech tj., cca 7-8% všech.
V posledních 2 letech vlivem nastartovaného a probíhajícího skríningu onemocnění prsní žlázy se zvýšil nález RSA v bioptickém materiálu na 25-27 případů za rok. Jde o nárůst cca 30% v absolutním počtu. Ca in situ jsme v terénu RSA zaznamenali 3x a v dalších 2 případech šlo o klasický C50.
Jsou uvedeny informatívní kazuistiky (včetně RTG a histologické obrazové dokumentace).

Diskuse:
RSA není samostatnou nosologickou jednotkou.
Představuje problém především v diferenciální diagnoze, a ta v některých případech může být skutečně velice obtížná.
Mamografie, sonografie, ba ani punkční biopsie nemusí mít potřebnou validitu. Biopsie mamotomem je sice přínosem, ale pro její dostupnost je zatím stále zlatou cestou chirurgická biopsie. Rychlá biopsie, především jsou-li přítomny mikrokalcifikace, není doporučována.
Navíc některá nezbytná diferenciální diagnostická bioptická vyšetření nelze provést ve zmrazeném preparátu.
Kvalitní, zkušený patolog a dobře vybavené patologické pracoviště podá validní a definitivní histologické vyšetření.

Závěr:
RSA je patologicko-anatomickou diagnozou. Při klinickém vyšetření a mamografii může docela věrohodně imitovat maligní onemocnění. I když jde o benigní lézi, představuje rizikový terén, ve kterém je možný vznik ca in situ a C50.