RNA JAKO MODERNÍ ONKOLOGICKÝ TERAPEUTICKÝ NÁSTROJ

Konference: 2015 XXXIX. Brněnské onkologické dny a XXIX. Konference pro nelékařské zdravotnické pracovníky

Kategorie: Nádorová biologie/imunologie/genetika a buněčná terapie

Téma: Postery

Číslo abstraktu: XXX/ 278

Autoři: Mgr. Liudmila Vasina; prof. Vladimír Král, DrSc.; RNDr. Jarmila Králová, Ph.D.

Cílená molekulární léčba se může stát reálným novým přístupem k inhibici genové exprese na úrovni transkripce a translace. Genová terapie se zabývá základními metodami a směry rozvoje prostředků genové terapie s využitím jak fragmentů DNA, tak modifikovaných oligonukleotidů (např. PNA, petidic nucleic acid). Základní schéma antisense a antigen terapie, spočívající v zablokování přenosu škodlivé informace z mRNA nebo DNA vypadá velmi přímočaré, ale praktická aplikace naráží na řadu zásadních problémů. Tím je především efektivní transport oligodeoxynukleotidu (ODN) do buňky a dále vnitrobuněčná stabilita ODN. Úspěšné nalezení transportních systémů pro ODN rozhodne o tom, zda se skutečně stanou významných lékem budoucnosti. Syntetické antisense oligodeoxyribonukleotidy (ODN) mohou být použity jako sekvenčně specifické inhibitory virální a buněčné genové exprese. Funkční účinnost ODN kriticky závisí na výběru cílové sekvence a efektivní vnitrobuněčné koncentraci. Ta je závislá na transportu do buňky, vnitrobuněčné distribuci a stabilitě ODN v buněčném prostředí. Transport ODN přes buněčnou membránu do požadované buněčné organely představuje jednu z největších obtíží antisense strategie. Polyanionické a hydrofilní ODN nemohou difundovat skrz buněčnou membránu, ale jsou aktivně přijímány buňkami za pomoci endocytózy zprostředkované receptory a pinocytózy v kapalné fázi. Ale oba tyto procesy jsou spíše neúčinné. Bylo provedeno mnoho různých pokusů zlepšit transport ODN do cytoplazmy a/ nebo do jádra. I přes současné zlepšení v transportu ODN do buněk v kultuře je terapie založená na nukleových kyselinách stále často omezena slabým průnikem nukleových kyselin do cytoplazmy a jader buněk. Dnes většina široce používaných a úspěšných přístupů zahrnuje komplexaci ODN s katonickými transportními systémy, které zvyšují jak transport do buňky, tak i stabilitu ODN. Transportní techniky pro ODN: viral/ bacterial vehicles: využívají geneticky modifikované viry a bakterie. Non-viral/ bacterial vehicles: využívají katonické lipidy, bio kompatibilní polymery, lipozomy, konjugáty ODN s cílenými proteiny, anorganické nosiče. Základní požadavky pro úspěch jsou následující: cílený transport, účinný, disociace transportního komplexu. Z výše uvedeného je zřejmé, že požadavek na transportní systém, který by vyhovoval všem výše uvedeným požadavkům, je velmi vysoký. Způsob řešení, který jsme vyvinuli, spočívá v tvorbě supramolekulárních komplexů mezi polyanionickým terapeutickým nástrojem (ODN/ DNA fragment) a kationickým/ polykationickým ligandem, které budou použity pro stabilizaci ODN/ R.

Datum přednesení příspěvku: 9. 4. 2015