Shrnutí současného stavu ve vyšetřování prediktorů KRAS a EGFR pro předpověď účinnosti biologické cílené léčby NSCLC.

Konference: 2010 XXXIV. Brněnské onkologické dny a XXIV. Konference pro sestry a laboranty

Kategorie: Zhoubné nádory plic a průdušek

Téma: Chemoterapie, biologická a hormonální terapie

Číslo abstraktu: 018

Autoři: RNDr. Lucie Benešová, Ph.D.; prof. MUDr. Miloš Pešek, CSc.; Barbora Belšánová; MUDr. Ondřej Fiala; Prof.MUDr. Petr Mukenšnabl, Ph.D.; RNDr. Marek Minárik, Ph.D.

Moderní biologická léčba nemalobuněčného karcinomu plic (NSCLC) je zaměřena na blokaci EGFR tyrosin-kinázové domény nízkomolekulárními agenty gefitinib a erlotinib. Největší efekt ve smyslu positivní odpovědi a délky přežití lze u obou preparátů pozorovat u pacientů s nádory vykazujícími patologickou aktivaci signálního systému epidermálního růstového faktoru. Tato aktivace nejčastěji nastává v důsledku somatických mutací tyrosin-kinázové domény genu EGFR, v menší míře se také uplatňují variace počtu kopií (amplifikace) genu EGFR. Naopak, v souvislosti s touto dráhou jsou somatické mutace onkogenu KRAS považovány za prediktor negativní.

V naší laboratoři jsme vyvinuli metodiku pro spolehlivé zjišťování mutací EGFR a KRAS a dále pro detekci zvýšeného počtu EGFR kopií (amplifikace). Tyto metodiky používáme pro rutinní testování výše uvedených prediktorů z plicních tkání - cytologických či histologických preparátů. V příspěvku budou shrnuty klinické výsledky vyšetření EGFR a KRAS v souboru 475 pacientů provedeny za posledních několik let. Nově bude též uvedena pilotní sada výsledků metodiky vyšetřování mutací, kde zdrojovým materiálem jsou cirkulující nádorové buňky.


Podpořeno v rámci projektu OPPK CZ.2.16/3.1.00/22213

Datum přednesení příspěvku: 22. 4. 2010