Staging renálního karcinomu dle WHO 2004: pT2 vs pT3

Úvod
V roce 2002 byl publikován nový UICC staging renálních nádorů, který byl následně převzat v roce 2004 novou WHO klasifikací. Došlo k rozdělení kategorie pT1 na pT1a a pT1b podle největšího rozměru nádoru, který nesmí přesáhnout 7 cm (pT1a do 4 cm, pT1b do 7 cm). Stádium pT2 je definováno jako stav, kdy je tumor větší než 7 cm, ale zůstává omezen na ledvinu, tzn neprorůstá do renálních žil, sinu či perinefrického tuku. pT3a je definován jako tumor vrůstající do nadledvinky či perinefrického tuku, ev. do renálního sinu. pT3b označuje stav, kdy tumor makroskopicky infiltruje renální žílu či vena cava inferior pod bránicí. pT3c označuje stádium, kdy nádor infiltruje vena cava nad bránicí, pT4 pak definuje stav, kdy tumor roste přes Gerotovu fascii. Od doby zveřejnění nového stagingu panují pochybnosti o významu, objektivnosti či dokonce existenci stadia pT2. Provedli jsme detailní rozbor rozsahu růstu renálních karcinomů vyšetřovaných na našem pracovišti za rok 2004 zejména se zaměřením na poměry v renálním hilu, respektive sinusu .

Metodika
Celkem bylo vyšetřeno 91 případů nádorů ledvin. Veškerý materiál byl standardně zpracován, makroskopicky a histologicky hodnocen jedním patologem (OH). Nádory byly po fixaci ve formalínu vyšetřeny nejméně počtem řezů odpovídajícím největšímu rozměru tumoru v centimetrech, navíc byl zabločkován celý renální sinus a podrobně ještě vyšetřeny suspektní okraje v oblasti perinefrického tuku. Orientační vzorky byly nabrány z nenádorového renálního parenchymu.

Výsledky
Z celkového počtu 91 případů byly nalezeny 2 tumory splňující kritéria pT2 dle UICC 2002, respektive WHO 2004. 20 případů spadalo do kategorie pT3, 3 tumory odpovídaly pT3a, 17 pT3b. Žádný nádor nesplňoval kritéria pro pT3c. Zbytek nádorů spadal do kategorie pT1, respektive pT4 či odpovídal benigním lézím (4x renální onkocytom, 1x angiomyolipom, 1x smíšený epiteliální a stromální tumor ledviny, 1x papilární renální adenom).

Závěry
Zdá se, že tumory stádia pT2 budou velmi vzácné. Je to nepochybně dáno anatomickými poměry v ledvině. Jen malý počet nádorů, které přesahují v největším rozměru 7cm se může vyhnout strukturám renálního hilu se všemi topografickými důsledky vyplývajícími z tohoto faktu. Z výsledků rovněž vyplývá, že je nanejvýš důležité velmi pečlivě vyšetřovat celou oblast renálního hilu, respektive sinusu. Dále je nutné vzít v úvahu, že makroskopické posouzení hranice renálního parenchymu a sinusové tukové tkáně není zcela objektivní a je třeba staging hodnotit rovněž mikroskopicky. Otázkou zůstává, zda v budoucnosti nebude definice pT2 zcela změněna či minimálně precizněji definována.