SYSTÉMOVÁ LÉČBA HORMONÁLNĚ SENZITIVNÍHO KARCINOMU PROSTATY

Konference: 2015 XXXIX. Brněnské onkologické dny a XXIX. Konference pro nelékařské zdravotnické pracovníky

Kategorie: Genitourinární nádory

Téma: XXIII. Uroonkologie

Číslo abstraktu: XXIII/ 88

Autoři: MUDr. Michaela Matoušková

Endokrinní manipulace patří k nejstarším typům protinádorové léčby. Androgenní deprivace byla hlavní léčbou metastatického onemocnění prostaty od 40. let minulého století (Huggins a Hodges, 1941). Přibližně 80 % nemocných s metastatickým onemocněním má symptomatickou nebo objektivní odpověď zahrnující redukci rozměru primárního a metastatických nádorů, zmírnění kostních bolestí, zlepšení symptomů infravezikální obstrukce, pokles sérové hladiny PSA a zlepšení celkového stavu. Odpověď je podobná pro chirurgickou i medikamentózní kastraci. Tradiční chirurgický přístup (orchiektomii) dnes nahrazuje u více než 90 % nemocných kastrace farmakologická. U metastatického karcinomu lze očekávat odpověď až v 80 %, primární hormonální rezistence se pohybuje mezi 20 a 30 %. Medián trvání odpovědi je 15–18 měsíců s mediánem přežití přibližně 2,5 roku od zahájení léčby symptomatických metastáz. Asi 10 % nemocných nicméně zemře do půl roku po zahájení léčby. Na trvání odpovědi se mimo jiné podílí také výchozí hladina testosteronu. Horší průběh má karcinom prostaty u hypogonadálních mužů. V první linii preferujeme monoterapii LHRH analogy nebo GnRH antagonisty proti podání antiandrogenů. Při selhání primární léčby je možné rozšířit terapeutický režim na maximální androgenní blokádu (MAB). MAB prolonguje léčebnou odpověď přibližně o 6 měsíců. Hormonální manipulace nazývaná antiandrogen withdrawal phenomenon (AAWP) představuje další léčebný krok s efektem u 30 % nemocných, který má ale také omezené trvání. Nádor posléze progreduje, stává se kastračně refrakterním (CRPC) a prognóza onemocnění se významně zhoršuje. Přibližně 30 % těchto nádorů je rezistentních vůči hormonální léčbě II. generace. Jak časování léčby, tak volba přípravku má zásadní vliv na přežití nemocných a ovlivnění nežádoucích účinků hormonální léčby. Volba intermitentní nebo kontinuální léčby může významně omezit komorbidity navozené hormonální léčbou. Samozřejmou součástí léčby by měla být farmakoterapie kostního postižení, účinná analgetická léčba a nutriční péče.

Datum přednesení příspěvku: 4. 4. 2015