Testování monoklonální protilátky rituximab u B-CLL buněk in vitro

Konference: 2006 2. ročník Dny diagnostické, prediktivní a experimentální onkologie

Kategorie: Maligní lymfomy a leukémie

Téma: Molekulární podstata účinku a toxicity protinádorových léčiv

Číslo abstraktu: 009

Autoři: Mgr. Soňa Čejková; MUDr. Martin Trbušek, PhD; Mgr. Jitka Chumchalová, Ph.D.; Mgr. Ludmila Ročňová; prof. MUDr. Jiří Mayer, CSc.

B-buněčná chronická lymfocytární leukémie (B-CLL) je nejčastější leukémie v západním světě. K její léčbě se stále používají alkylační látky a nukleosidová analoga. I zde se však prosazuje moderní trend v hematoonkologii – použití monoklonálních protilátek (např. rituximab, anti-CD20). V literatuře je popsáno, že rituximab (rtx) má na B-CLL buňky jen omezené účinky, existuje však předpoklad, že by je mohl senzitivizovat pro cytostatika.
Po aplikaci samotného rituximabu na B-CLL buňky v různých koncentracích (10, 20, 30, 40 µg/ ml) byla situace heterogenní. U některých vzorků rituximab zvyšoval a u jiných snižoval viabilitu buněk (detekovanou pomocí WST-1). Chování buněk bylo nezávislé na námi sledovaných parametrech: mutacích v genu p53 a delecích lokusu ATM.
Většina B-CLL buněk ovlivněných rituximabem byla signifikantně citlivější k fludarabinu než buňky neovlivněné. Tato senzitivizace nebyla závislá na statusu p53 a ATM. Vůbec nejcitlivější ke kombinaci rituximab-fludarabin byly buňky s del ATM.
Pro kombinaci rituximabu s fludarabinem (adenosinové analogum) jsme zvolili 2 základní přístupy – aplikovali jsme obě látky současně, nebo jsme po 72 hod ošetření buněk rituximabem přidali fludarabin. Naše průběžné výsledky naznačují, že BCLL buňky jsou obecně více citlivé k fludarabinu po předchozím ošetření rtx, než pokud se aplikují obě látky současně.
Samotný mechanizmus účinku rtx na B-CLL buňky se snažíme objasnit pomocí moderních genomických a proteomických přístupů.
Podporováno grantem IGA MZ č. 8445-3/2005

Datum přednesení příspěvku: 7. 12. 2006