Topotecan v léčbě karcinomu hrdla děložního

Konference: 2008 13. ročník odborného sympózia na téma Onkologie v gynekologii a mammologii a 3.ročník pro NLZP

Kategorie: Zhoubné gynekologické nádory

Téma: Nové trendy v diagnostice a léčbě ca hrdla děložního, radikalita chirurgických výkonů, doporučené postupy v případě selhání primární léčby, možnosti chirurgického řešení,reiradiace

Číslo abstraktu: 038

Autoři: MUDr. Josef Chovanec, Ph.D.; MUDr. Renata Neumanová, Ph.D., MBA; MUDr. Julie Bienertová-Vašků, Ph.D.; MUDr. Zuzana Dostálová, Ph.D.; MUDr. Jana Navrátilová

Karcinom děložního čípku je třetím nejčastěji se vyskytujícím nádorem ženského genitálu. V roce 2004 byla incidence tohoto nádoru v České Republice 19,7/100000, což v absolutních číslech znamenalo 1033 nových případů. Mortalita této nemoci byla 7,5/100000 žen. Z dlouhodobého pohledu tedy můžeme pozorovat mírný pokles incidence nemoci.

Léčba karcinomu hrdla děložního se stanoví dle TNM klasifikace, histologického typu, stupně diferenciace a dalších prognostických faktorů (hloubky invaze do stromatu, přítomnost lymfangioinvaze apod.). Významnou roli hrají věk, fertilita pacientky a její celkový zdravotní stav. Preferován je multidisciplinární přístup (operace, radioterapie, chemoterapie, podpůrná léčba).

Léčba recidiv tohoto nádorového onemocnění je velmi svízelná a závisí opět na celkovém zdravotním stavu pacientky, typu recidivy nebo postiženém vzdáleném orgánu a předchozí použité léčebné metodě. V léčbě recidiv tohoto nádorového onemocnění se nově uplatňuje cytostatikum topotecan, známé především z léčby ovariálních a plicních nádorů.

Topotecan hydrochlorid je semisyntetický derivát camptothecinu. Mechanismus účinku tohoto preparátu spočívá v inhibici enzymu topoizomerázy I., která hraje důležitou roli při procesu replikace DNA. Topotecan inhibuje topoizomerázu I. stabilizací kovalentního procesu mezi enzymem a štěpeným vláknem DNA, což je mezistupeň katalytického procesu. Výsledkem těchto dějů je indukce jednovláknových zlomů DNA v buňce.

Topotecan se nově dostává do terapie cervikálního karcinomu v kombinaci s cisplatinou, a to v případech recidivujícího onemocnění u pacientek, které již byly léčeny radioterapií, dále pak u žen ve stadiu IVB dle FIGO. U pacientek, které již byly léčeny cisplatinou, se vyžaduje dostatečně dlouhý interval bez léčby k tomu, aby bylo možné považovat podání této kombinace za odůvodněné.

První výsledky podání této kombinace chemoterapie byly uvedeny ve fázi III randomizované, srovnávací studie (GOG protokol 179). Do této studie bylo od 6/1999 – 9/2002 zařazeno 147 žen léčených kombinací chemoterapie topotecan + cisplatina a 146 žen léčených cisplatinou v monoterapii. Vždy se jednalo o histologicky verifikovaný karcinom děložního hrdla stadia IVB. Dle této studie byla nalezena statisticky signifikantně vyšší účinnost v ovlivnění celkového přežití kombinace léčby topotecan + cisplatina oproti monoterapii cisplatinou (p=0,033).

Dále byl sledován medián přežití při léčbě cisplatinou v monoterapii a při podání kombinace chemoterapie topotecan + cisplatina v závislosti na délce časového intervalu rekurence onemocnění. Při hodnocení bylo zjištěno, že u žen, u kterých se vyskytla recidiva onemocnění do 180 dnů po chemoterapii, byl medián přežití pacientek léčených kombinací topotecan + cisplatina 4,6 měsíců oproti pacientkám léčených cisplatinou v monoterapii, kde byl medián přežití 4,5 měsíců. U pacientek, u kterých došlo k recidivě nebo progresi onemocnění po 180 dnech, byl medián přežití pacientek léčených kombinací topotecan + cisplatina 9,9 měsíců, oproti 6,3 měsícům u pacientek léčených monoterapií cisplatinou.

Dle výsledků této studie se jeví zavedení topotecanu do léčby recidivujícího karcinomu děložního hrdla jednou z možných variant při výběru terapie tohoto stadia onemocnění.

V roce 2007 byla na GPK Brno tato kombinace chemoterapie podána dvěma pacientkám, a to v režimu topotecan 0,75 mg/m2 podávaný v i.v. infůzi v den 1, 2 a 3, cisplatina byla podávána v den 1 v i.v. infůzi v dávce 50mg/m2. Toto schéma se opakovalo v intervalu 21 dnů, a to v šesti cyklech.

První pacientka (pT1b1 N0 M0), u které došlo k lokální recidivě nemoci po 3 letech, byla léčena radioterapií. Po 8 měsících došlo k progresi nemoci. Byla aplikována kombinace topotecanu s cisplatinou. Účinnost chemoterapie byla hodnocena jako parciální odpověď organismu na léčbu. Celková délka odpovědi trvala 4 měsíce, po nichž došlo opět k progresi nemoci. U druhé pacientky (pT1a2 N0 M0) byla recidiva nemoci prokázána po 2 letech od operace. Následovala radioterapie, jejíž efekt trval 12 měsíců. K léčbě progredujícího onemocnění byl opět použit topotecan s cisplatinou. V tomto případě byl efekt chemoterapie hodnocen pouze jako stable disease.

Vzhledem k velmi malému počtu pacientek léčených na našem pracovišti nemůžeme účinek kombinace topotecanu s cisplatinou hodnotit a výsledky studie GOG 179 nelze potvrdit ani vyvrátit.

Datum přednesení příspěvku: 19. 1. 2008