Účinok reoviru na nádorové buňky

Zhoubné nádory jsou druhou nejčastější příčinou smrti ve všech rozvinutých zemích. Možnosti současných léčebných modalit (operační léčba, aktinoterapie, chemoterapie) jsou omezené a nejsou příliš úspěšné právě u nejčastěji se vyskytujících nádorů jako je kolorektální, bronchogení nebo renální karcinom. Proto se hledají nové léčebné postupy- monoklonální protilátky, modifikátory imunitní odpovědi a protinádorové vakcíny, inhibitory angiogeneze, specifické inhibitoiry receptorů a přenašečů signálu a genová léčba.

Za jednu z forem genové léčby jsou považovány i onkolytické viry. Jedná se o viry replikující se v nádorových buňkách, které se ale nemnoží se ve zdravých tkáních. Kromě přímé lýzy napadených nádorových buněk při uvolnění viru se uplatňuje i stimulace protinádorové imunity antigeny uvolněnými z rozpadlých nádorových buněk a efekt lokálně indukavaných intereferonů. Předpokládá se i zvýšení citlivosti k chemoterapii, efekt v kombinaci s aktinoterapií je zatím předmětem výzkumu.

Onkolytické viry lze rozdělit do tří skupin:

1. přirozeně se vyskytující viry (např. virus Newcastelské nemoci, virus vezikulární stomatitidy, reovirus);
   
2. geneticky modifikované viry, u kterých jsou inaktivovány geny nezbytné k replikaci v normálních buňkách, ale které se mohou množit v nádorových buňkách (např. adenovirus ONYX 015 množící se pouze v buňkách s defektem p53 nebo herpes virus G207 vyžadující ke svému množení vysoké hladiny ribonukleotid reduktázy);
3. viry s vloženým tkáňově nebo buněčně specifickým promotorem ( např. Adenoviry CV706 kde je PSA restringovaná exprese E1A a E1B a adMycTk vážící se selektivně na protein myc).

Ve světě probíhají klinické studie fáze I a II s některými onkolytickými viry (adenoviry ONYX 015, CV706, CG7870 a Ad5-CD/Tkrep, herpes simplex viry G207, NV 1020, HSV 1716 a OncoVEX, viry Newcastelské nemoci MTH-68 a PV 701 a reovirus). V České republice dosud žádné klinické studie neprobíhají.
Naše laboratoř zahajuje preklinický výzkum reoviru serotyp 3 kmena Dearing což je virus identický s Reolysinem- virem se kterým probíhá několik klinických studií a jehož neškodnost již prokázaly klinické studie.

Cíle:

1/ověřit účinek reoviru na onkogenní buněčné linie připravené transfekcí geny HPV16 a aktivovaným H-ras a na linie odvozené od dětských mozkových nádorů;
2/ zhodnotit možnosti potenciace účinku reoviru cytostatikem.

Metody:

buněčné linie – MK-16, TC-1 – myší onkogenní buněčné línie připravené transfekcí geny E6/E7 lidského papiloma viru typu 16 (HPV 16) a aktivovaným H-ras onkogenem. Od mozkových nádorů odvozené linie – jedna v naší laboratoři připravená linie odvozená od glioblastoma multiforme a linie odvozená meduloblastomu – ATCC HTB 186 (Daoy).
Jako kontrolu jsme použili normální lidské fibroblasty. Účinek viru na buňky jsme hodnotili mikrofotograficky a MTT testem.

Výsledky a diskuze:

Mikrokinematgorafie i MTT test prokázal, že reovirus měl silný cytotoxický účinek na všechny testované linie s výjimkou normálních lidských fibroblastů. Morfologicky byly patrné změny typické pro apoptózu – kondenzace chromatinu a vznik apoptotických tělísek. Bylo prokázáno, že reovirus indukuje apoptózu aktivací NFkappaB.
U buněk odvozených od mozkových nádorů prokázali synergistické působení reoviru s testovanými cytostatiky- vinkristinem, cisplatinou a vepesidem. Tyto dosud nepopsané nálezy poslouží jako podklad k testům na zvířatech na jejichž základě by bylo možné zahájit klinickou studii.

Práce vznikla za finanční podpory grantů GA ČR 301/05/2240 a výzkumných záměrů MŠMT č.0021620813