Konference: 2011 XXXV. Brněnské onkologické dny a XXV. Konference pro sestry a laboranty
Kategorie: Kasuistiky
Téma: Postery
Číslo abstraktu: 198p
Autoři: MUDr. Martina Chodacká
V r. 1999 byl u tehdy 56-leté pacientky
diagnostikován dobře diferencovaný duktální karcinom levého prsu,
T2NOMO, ER 20%, PR 20%, proliferační aktivita středně vysoká s MIB
1 indexem 20%, imunohistochemická reakce na cerB 2 negativní.
Pacientka podstoupila chirurgický konzervativní výkon na levém prsu s exenterací levé axily. Uzavřeno jako pT2pNOMO.
Následně absolvovala adjuvantní aktinoterapii LD 50 Gy + boost LD 10 Gy do lůžka původního tumoru/intersticiální brachyterapie.
Pacientka byla již v té době postmenopausální, adjuvantní chemoterapii odmítla, upřednostnila adjuvantní hormonální léčbu:
tamoxifen 20 mg 1x denně po dobu 5 let.
Na jaře 2009 se objevily u pacientky dyspeptické obtíže a intermitentně tlakové bolesti v pravém podžebří. Provedeno kompletní restagingové vyšetření, kde bylo prokázáno sonograficky suspektní solitární metastatické ložisko v pravém laloku jaterním, které následně potvrzeno i na CT vyšetření.
27. 8. 2009 provedena resekce jater. Histologicky potvrzena meta duktálního karcinomu prsu s pozitivními steroidními receptory ER 90%, PR 90%,s negativní imunohistochemickou reakcí na cerB-2, Ki 67 20%.
Pacientce podáno celkem 6 cyklů kombinované chemoterapie schéma FAC ve standartním dávkování:doxorubicin 50 mg/m2 a cyclophosphamid 500 mg/m2 v D1 a flurouracil 500 mg/m2 v D1+D8.
Chemoterapie ukončena v prosinci 2009 a poté zahájena paliativní hormonální léčba inhibitory aromatázy: letrozol 2,5 mg 1x denně.
V květnu 2010 došlo k výrazné elevaci nádorových markerů – CEA 87,03 µg/l, ca 15.3 143.5kIU/l.
Dle kontrolního CT vyšetření jater popsána suspektní progrese nálezu, následné PET/CT vyšetření jednoznačně potvrdilo v obou lalocích jater mnohočetná ložiska charakteru meta do velikosti 23mm. Jiné postižení prokázáno nebylo.
Pacientka v celkově dobrém stavu, PS 1, bez přidružených závažných onemocnění, byla indikována k paliativní biochemoterapii dle následujícho schématu: paclitaxel 90 mg/m2 D 1 + D 8 + D 15 a bevacizumab v dávce 10 mg/kg D 1 + D 15, cyklus à 28 dnů.
Tolerance léčby velmi dobrá. Po 3. cyklu došlo k poměrně výraznému poklesu nádorových markerů-CEA na 33,79 µg/l a ca 15,3 na 86,6 kIU/l.
Po 4. cyklu klesly nádorové markery CEA na 5,27 µg/l a ca 15,3 na 45,52 kIU/l.
V říjnu 2010 po 4. léčebném cyklu kontrolní PET/CT vyšetření popsalo vymizení všech ložisek v játrech. Pacientka nadále pokračovala v zavedené léčbě, ale po 6. cyklu došlo k rozvoji periferní neuropatie gr. 2 po paclitaxelu. Z tohoto důvodu byla dávka chemoterapie redukována a od 8. cyklu již pokračováno pouze v monoterapii bevacizumabem, který je dobře tolerován.
Léčba pokračuje dosud. Pacientka je tedy 3,5 měsíce v zobrazovací remisi s negativitou nádorových markerů – CEA 3,11 µg/l a ca 15,3 28,21kIU/l.
Závěr
Při léčbě paclitaxelem a bevacizumabem dosaženo rychlé odpovědi mnohočetných jatermích metastáz při dobré toleranci bevacizumabu. Při další léčbě budou data aktualizována.
Pacientka podstoupila chirurgický konzervativní výkon na levém prsu s exenterací levé axily. Uzavřeno jako pT2pNOMO.
Následně absolvovala adjuvantní aktinoterapii LD 50 Gy + boost LD 10 Gy do lůžka původního tumoru/intersticiální brachyterapie.
Pacientka byla již v té době postmenopausální, adjuvantní chemoterapii odmítla, upřednostnila adjuvantní hormonální léčbu:
tamoxifen 20 mg 1x denně po dobu 5 let.
Na jaře 2009 se objevily u pacientky dyspeptické obtíže a intermitentně tlakové bolesti v pravém podžebří. Provedeno kompletní restagingové vyšetření, kde bylo prokázáno sonograficky suspektní solitární metastatické ložisko v pravém laloku jaterním, které následně potvrzeno i na CT vyšetření.
27. 8. 2009 provedena resekce jater. Histologicky potvrzena meta duktálního karcinomu prsu s pozitivními steroidními receptory ER 90%, PR 90%,s negativní imunohistochemickou reakcí na cerB-2, Ki 67 20%.
Pacientce podáno celkem 6 cyklů kombinované chemoterapie schéma FAC ve standartním dávkování:doxorubicin 50 mg/m2 a cyclophosphamid 500 mg/m2 v D1 a flurouracil 500 mg/m2 v D1+D8.
Chemoterapie ukončena v prosinci 2009 a poté zahájena paliativní hormonální léčba inhibitory aromatázy: letrozol 2,5 mg 1x denně.
V květnu 2010 došlo k výrazné elevaci nádorových markerů – CEA 87,03 µg/l, ca 15.3 143.5kIU/l.
Dle kontrolního CT vyšetření jater popsána suspektní progrese nálezu, následné PET/CT vyšetření jednoznačně potvrdilo v obou lalocích jater mnohočetná ložiska charakteru meta do velikosti 23mm. Jiné postižení prokázáno nebylo.
Pacientka v celkově dobrém stavu, PS 1, bez přidružených závažných onemocnění, byla indikována k paliativní biochemoterapii dle následujícho schématu: paclitaxel 90 mg/m2 D 1 + D 8 + D 15 a bevacizumab v dávce 10 mg/kg D 1 + D 15, cyklus à 28 dnů.
Tolerance léčby velmi dobrá. Po 3. cyklu došlo k poměrně výraznému poklesu nádorových markerů-CEA na 33,79 µg/l a ca 15,3 na 86,6 kIU/l.
Po 4. cyklu klesly nádorové markery CEA na 5,27 µg/l a ca 15,3 na 45,52 kIU/l.
V říjnu 2010 po 4. léčebném cyklu kontrolní PET/CT vyšetření popsalo vymizení všech ložisek v játrech. Pacientka nadále pokračovala v zavedené léčbě, ale po 6. cyklu došlo k rozvoji periferní neuropatie gr. 2 po paclitaxelu. Z tohoto důvodu byla dávka chemoterapie redukována a od 8. cyklu již pokračováno pouze v monoterapii bevacizumabem, který je dobře tolerován.
Léčba pokračuje dosud. Pacientka je tedy 3,5 měsíce v zobrazovací remisi s negativitou nádorových markerů – CEA 3,11 µg/l a ca 15,3 28,21kIU/l.
Závěr
Při léčbě paclitaxelem a bevacizumabem dosaženo rychlé odpovědi mnohočetných jatermích metastáz při dobré toleranci bevacizumabu. Při další léčbě budou data aktualizována.
Datum přednesení příspěvku: 21. 4. 2011
