Úskalí analýzy mutací genů v solidní nádorové tkáni.

Konference: 2006 XXX. Brněnské onkologické dny a XX. Konference pro sestry a laboranty

Kategorie: Onkologická diagnostika

Téma: Laboratorní technologie

Číslo abstraktu: 219p

Autoři: Mgr. Jitka Berkovcová, Ph.D.; Mgr. Marta Dziechciarková, Ph.D.; RNDr. Radek Trojanec, Ph.D.; Bc. Anna Janošťáková; S. Wiecek; doc. MUDr. Marián Hajdúch, Ph.D.

K upřesnění charakteristiky nádorových onemocnění stále více přispívají vyšetření na molekulární úrovni. Diagnostické postupy navazují na studium nádorové biologie, které vede k poznání molekulární podstaty onemocnění a identifikaci patologické změny na úrovni genu účastnící se při nádorové transformaci buňky. U buněk solidních nádorů jsou popisované změny genů typů bodových mutací a delecí vedoucích ke změně aktivity proteinového produktu. Zároveň nádorová tkáň tumoru vykazuje značnou heterogenitu buněk a kromě typicky maligních, značně proliferujících buněk jsou v tumoru přítomné i buňky bez známek malignity, či buňky nekrotické. Oba typy buněk zásadně ovlivňují molekulárně biologické vyšetření a mohou zapříčinit mylný výsledek testu.
Typickým příkladem chybně negativního výsledku je analýza genu metodou přímého sekvenování. Toto vyšetření díky nízké senzitivitě (pravděpodobnost zachycení aberace v populaci s méně jak 60% zastoupením nádorových buněk je téměř nulová) je značně ovlivněno prvotní přípravou materiálu. K chybnému výsledku dochází při analýze DNA z celkové tkáně. V takových případech má nenahraditelné uplatnění metoda laserové záchytné mikrodisekce (LCM, laser capture microdissection), díky které je vyšetření zaměřené přímo na nádorové buňky z komplexu tkáně. Postup LCM nám zajistí izolaci vlastní nádorové DNA z přesně definovaných buněk.
Praktické využití LCM s následnou přípravou DNA pro sekvenaci uvádíme u vyšetření mutací genu egfr1 u pacientů s nemalobuněčným plicním karcinomem, u kterých je přítomnost aktivujících mutací egfr1 pozitivním prediktorem k léčbě nízkomolekulárními inhibitory (gefitinib, erlotinib). Tento postup se nám rovněž osvědčil při provádění vyšetření z cytologických preparátů, kdy je značným problémem nedostatek materiálu.
S rozšiřujícími se terapeutickými postupy cílené individuální terapie onkologických pacientů narůstá praktické uplatnění molekulární diagnostiky. Je však nutné dbát na správnou optimalizaci metod, aby nedocházelo k chybným závěrům.

Práce byla podporována výzkumným zámě rem MŠMT (6198959216), grantem MPO 1H-PK/45
a společ ností Astra-Zeneca v České republice.

Datum přednesení příspěvku: 11. 5. 2006