Vyšetření genů a proteinů HERI a HER2 a plazmatických hladin HERI/HER2 duálního tyrozinkinázového inhibitoru lapatinibu u nemocných s karcinomem prsu.

Úvod

V současné klinické praxi léčby maligních onemocnění se pozornost stále více obrací k cílené terapii využívající biologické charakteristiky konkrétního tumoru. V případě karcinomu prsu je tak indikována hormonální léčba u nádorů exprimujících estrogenové a/nebo progesteronové receptory a blokáda receptoru pro epidermální růstový faktor 2 (HER2, c-erbB2) v případě jeho pozitivity. Trastuzumab je monoklonální protilátka, která se váže na HER2 a znemožňuje jeho aktivaci. Po selhání trastuzumabu lze nyní podávat lapatinib, nízkomolekulární tyrozin kinázový inhibitor HER2 a spřízněného receptoru pro epidermální růstový faktor (EGFR, HER1). V rutinní diagnostice pro indikaci lapatinibu se však hodnotí pouze pozitivita HER2. U malých molekul podobných lapatinibu závisí léčebná odpověď na koncentraci léku v plazmě, jak potvrdily studie hodnotící imatinib u pacientů s chronickou myeloidní leukemií. V naší práci jsme se zaměřili na léčebnou odpověď při podávání lapatinibu s kapecitabinem ve vztahu ke stavu HER1 a plazmatickým hladinám lapatinibu.

Materiál a metodika

Použili jsme retrospektivní vzorky 28 pacientek léčených lapatinibem na Onkologické klinice Fakultní nemocnice Olomouc. Ve formalinu fixované parafinem zalité vzorky nádorových tkání byly vyšetřeny metodou fluorescenční in situ hybridizace (FISH) s určením poměru počtu signálů genu HER1 k počtu kopií chromozómu 7, na kterém leží. Pro amplifikaci genu HER1 byl stanoven poměr HER1/ chromozóm 7 > 1,5, polyzomie chromozómu 7 byla stanovena při průměrném počtu signálů chromozómu v jádrech > 2,5. Imunohistochemicky (IHC) byla provedena detekce exprese proteinu HER1 v nádorových vzorcích. Výsledky stavu genu a proteinu HER2 byly převzaty z předchozích vyšetření. Krevní vzorky, odebrané v rozmezí 16-30 hodin od poslední dávky lapatinibu, byly vyšetřeny metodou vysokovýkonnostní kapalinové chromatografie a hmotnostní spektrometrie s určením plazmatické hladiny lapatinibu v ng/ml. Získané výsledky byly spolu s klinickými a histopatologickými daty z lékařské dokumentace analyzovány standardními statistickými přístupy.

Výsledky

Pacientky byly diagnostikovány ve všech stádiích nemoci, 3 z nich ve stádiu IV. V době zahájení léčby lapatinibem již všechny pacientky měly metastazující onemocnění. Ve většině případů se jednalo o invazivní duktální karcinom - 82 % (23/28) - a 43 % (12/28) nádorů vykazovalo hormonální pozitivitu. Léčba lapatinibem trvala od 1,2 po 15,6 měsíců a byla ukončena u dvaceti nemocných pro progresi onemocnění a u šesti z důvodu toxicity. Normální stav HER1 a chromozómu 7 byl nalezen u 70 % (14/20) pacientek, zatímco ve 30 % (6/20) byla nalezena polyzomie. Membránová exprese HER1 byla přítomná ve 22 % (5/23) případů a cytoplazmatická ve 26 % (6/23). Medián plazmatických hladin lapatinibu byl 5,09 µg/ml s malými interindividuálními rozdíly. Výjimkou byla jedna pacientka (11,25 µg/ml), u které se projevila jaterní toxicita. Membránová pozitivita HER1 negativně korelovala v přežitím bez známek nemoci (p < 0.014) a cytoplazmatická pozitivita korelovala negativně jak s přežitím bez známek nemoci (p < 0.017) tak s celkovým přežitím (p < 0.035). Delší interval mezi léčbou trastuzumabem a lapatinibem koreloval pozitivně s celkovým přežitím (p < 0.008). Avšak podání kapecitabinu nebo 5-fluorouracilu mezi léčbou trastuzumabem a lapatinibem negativně ovlivnilo přežití pacientek po zahájení léčby lapatinibem s kapecitabinem (p < 0.02). Vyšší počet kopií genu HER1 vykazoval trend statistické závislosti s metastazováním do centrálního nervového systému (p < 0.07).

Závěr

Podání chemoterapie založené na 5-fluorouracilu před lapatinibem s kapecitabinem redukuje účinnost této léčby. Nabízí se tak možnost preselekce nádorových buněk rezistentních k 5-fluorouracilu před zahájením kombinace lapatinibu s kapecitabinem. Plazmatické hladiny lapatinibu byly zvýšené u jedné pacientky, jejíž léčba byla ukončena z důvodu jaterní toxicity. Na základě tohoto pozorování je možné uvažovat o stanovování hladin lapatinibu u léčených pacientek k nalezení těch, kterým při zvýšených hladinách hrozí jaterní toxicita. Pokud by se tento předpoklad potvrdil na větším souboru nemocných, přicházelo by v dalším kroku též v úvahu titrování dávek lapatinibu k dosažení účinných hladin, zmírnění vedlejších účinků a prodloužení jinak vysoce účinné léčby.

Projekt byl podpořen grantem MSM 6198959216 a vnitřním grantem Lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci (Program podpory začínajících vědecko-výzkumných pracovníků a studentů DSP na Lékařské fakultě UP) s názvem Vyšetření genů a proteinů HER1 a HER2 a plazmatických hladin HER1/HER2 duálního inhibitoru tyrozinkinázy lapatinibu u nemocných s karcinomem prsu.