Výsledky léčby akutní lymfoblastické leukémie u adolescentů léčených v letech 1990 až 2007 třemi protokoly BFM.

Konference: 2011 XXXV. Brněnské onkologické dny a XXV. Konference pro sestry a laboranty

Kategorie: Maligní lymfomy a leukémie; Nádory dětského a adolescentního věku

Téma: Specifika nádorů u adolescentů a mladých dospělých

Číslo abstraktu: 041

Autoři: MUDr. Petr Smíšek; Mgr. Iveta Janotová; MUDr. Bohumír Blažek; MUDr. Zdeňka Černá; MUDr. Jiří Hák; prof. MUDr. Hana Hrstková, CSc.; MUDr. Pavel Timr; prof. MUDr. Vladimír Mihál, CSc.; MUDr. Daniela Procházková; prof. MUDr. Jaroslav Štěrba, CSc.; prof. MUDr. Jan Starý, DrSc.

Akutní lymfoblastická leukémie (ALL) je nejčastější nádorové onemocnění dětského věku. Nejvyšší výskyt onemocnění je u předškolních dětí, u dospívajících ALL diagnostikujeme méně často. Od konce 80. let je léčba dětí s ALL v České republice sjednocena a je vedena podle protokolů BFM. V letech 1990-1996 léčba probíhala podle protokolu ALL BFM 90, v letech 1996-2002 podle protokolu ALL BFM 95 a v letech 2002-2008 podle protokolu ALL IC 2002. Kojenci do 1 roku věku tvoří specifickou skupinu pacientů s významně horší prognózou a byli léčeni podle zvláštních protokolů (POG 9047, Interfant 99 a Interfant 2006). U pacientů s cytogenetickým nálezem t(9,22) a/nebo s nálezem přestavby bcr/abl byla od roku 2003 po skončení indukční fáze léčba vedena podle protokolu ESPhALL. V období 1990-2008 bylo podle uvedených protokolů léčeno celkem 1021 dětí starších 1 rok. Devadesát osm pacientů (9,6%) byli adolescenti ve věku 15-18 let. Pro tuto skupinu je proti mladším dětem typických několik odlišností. U adolescentů je častěji diagnostikována T-ALL. V našem souboru jsme T-ALL zaznamenali u 25 adolescentů (25,5%), ve skupině dětí mladších 15 let byl výskyt T ALL nižší – 13,3% (123 pacientů). U dětí starších 15 let byl významně vyšší podíl pacientů zařazených do skupiny vysokého rizika (69,4%), ve srovnání se skupinou dětí mladších 15 let (29,4%). Příčinou je mimo jiné vyšší počet pacientů špatně odpovídajících na prednison (adolescenti 17,3%, děti mladší 15 let 8,7%) a vyšší počet pacientů s nálezem translokace t(9;22) (adolescenti 3,1%, děti mladší 15 let 2,5%). U starších pacientů jsme také zaznamenali vyšší výskyt recidivy onemocnění. Ve skupině adolescentů bylo 26,5% relapsů, zatímco u dětí mladších 15 let pouze 15,6%. Starší pacienti tolerují léčbu hůře než děti mladší. Smrtí v indukci bylo u dětí mladších 15 let 2,9%, u starších 15 let 7,1%. Vyšší byl i podíl smrtí v remisi – u dětí mladších 15 let 4,3%, u starších 15 let 6,1%.

I když se výsledky léčby dětí s ALL neustále zlepšují, přetrvává významný rozdíl ve výsledcích terapie adolescentů a mladších dětí. V našem souboru zůstává v dlouhodobé remisi bez události (EFS) 77,8% dětí mladších 15 let, ale jen 59,9% adolescentů. Celkové přežití (OS) je 85,0% u pacientů mladších 15 let, u adolescentů 70,2%. Přežití bez události (EFS) bylo u dětí mladších 15 let léčených protokolem ALL BFM 90 73,2%, protokolem ALL BFM 95 77,1% a na protokolu ALL IC 2002 86,5%, u adolescentů pak 73,9%, 48,5% a 63,1%. Celkové přežití (OS) na uvedených protokolech bylo u dětí mladších 15 let 79,0%, 84,9% a 92,2%, u adolescentů 73,9%, 61,8% a 74,2%. Zatímco u mladších dětí je trend ke zlepšování EFS a OS ve sledovaném období zřejmý, ve skupině adolescentů jsou výsledky méně přesvědčivé.

Podporováno MZ0FNM2005

Datum přednesení příspěvku: 21. 4. 2011