Výsledky léčby karcinomu prostaty s rizikovými faktory progrese neoadjuvantní androgenní deprivací, radioterapií

Konference: 2006 XXX. Brněnské onkologické dny a XX. Konference pro sestry a laboranty

Kategorie: Gastrointestinální nádory

Téma: Karcinom prostaty

Číslo abstraktu: 136

Autoři: prof. MUDr. Dalibor Pacík, CSc.; MUDr. Vítězslav Vít; prof. MUDr. Pavel Šlampa, CSc.

Úvod
Riziko biochemické recidivy karcinomu prostaty u pacientů léčených s kurativním záměrem závisí na řadě faktorů (stádium T, PSA, Gleason skóre) a zvolené modalitě léčby. Jednou z možností léčby s kurativním záměrem u pacientů s nemetastazujícím karcinomem prostaty ohraničeným na prostatickou žlázu nebo lokálně pokročilým je radioterapie, která je stále považována za alternativu kurativního řešení. Za tzv. „zlatý standard“ této léčby je možno považovat metodu zevního ozáření.
U značné části pacientů léčených s kurativním záměrem však bohužel časem dojde k progresi, popřípadě k úmrtí.
Snížení rizika biochemické i klinické progrese může zlepšit výsledky přežívání a oddálit nástup symptomů spojených s pokročilým onemocněním (kostní metastázy, míšní komprese, patologické fraktury, obstrukce dolních močových cest), ale i vést ke snížení mortality.
Bicalutamid 150 je preparátem, který může snížit riziko progrese onemocnění a u lokálně pokročilého onemocnění léčeného ozářením může dokonce podle poslední analýzy Early Prostate Cancer (EPC) Programme zlepšit celkové přežití.

Materiál a metodika
Autoři hodnotí progresi u celkem 103 pacientů s lokalizovaným nebo lokálně pokročilým karcinomem prostaty, kteří podstoupili zevní radioterapii s kurativním záměrem po předchozí neoadjuvantní androgenní deprivaci. Pro přítomnost alespoň jednoho z rizikových faktorů byl adjuvantně nasazen bicalutamid 150. Průměrná doba sledování je 55,5 měsíce (3 – 102).

Výsledky
Ve sledovaném souboru dosud zemřeli 4 pacienti (3,9%), z toho jen 2 (1,9%) na progresi základního onemocnění. U jednoho pacienta, kterému byla adjuvance vysazena pro intoleranci, došlo k biochemické progresi s úpravou po androgenní blokádě. Všichni ostatní pacienti mají během sledování doposud nedetekovatelnou hodnotu PSA.
Nežádoucí účinky provázející léčbu byly ve většině případů lehké a střední, k přerušení léčby vedly pouze u 2 pacientů (1,9%).

Závěr
Naší hlavní a primární snahou je detekovat karcinom prostaty včas, tedy ve fázi, kdy onemocnění můžeme definitivně vyléčit. Přes veškerou snahu se však nevyhneme tomu, že pacient má skutečné patologické stadium vyšší, než je předpokládané stadium klinické, jsou přítomny rizikové faktory a tedy vyšší riziko progrese onemocnění. Radikální vyléčitelnost onemocnění se potom stává více spornou a spolu s ní i indikace radikální léčby. Právě zde má své nejvíce ospravedlnitelné místo taková adjuvantní léčba, která sníží riziko progrese onemocnění při minimalizaci nežádoucích účinků. Právě takovouto léčebnou alternativou se zdá být adjuvantní terapie Casodexem 150 následující po ozáření s kurativním záměrem.
Naše výsledky ukazují, že u zjevně rizikové skupiny pacientů indikované ke kurativní léčbě ozářením je možno dosáhnout výsledků bez progrese onemocnění při velmi přijatelné morbiditě a kvalitě života. Doba sledování je zatím relativně krátká, ale výsledky ze studií EPC programu nás opravňují předpokládat, že i dlouhodobější výsledky budou příznivé.

Datum přednesení příspěvku: 13. 5. 2006