Výživa nemocných zařazených do programu paliativní onkologické péče: vlastní zkušenosti.

Zásadní význam v paliativní onkologické péči má léčba symptomů vznikající v důsledku léčebně neovlivnitelné progrese onkologického onemocnění a předchozí onkologické léčbě. Mezi nejdůležitější patří léčba nádorové bolesti a nutriční intervence u nemocných v pokročilém, ale kompenzovaném stádiu onemocnění s dobou přežití 3-6 měsíců a u nemocných v preterminálním stádiu onemocnění s dobou přežití 1-2 měsíce. Je známo, že cca 80% nemocných s pokročilým či metastazujícím nádorovým onemocněním trpí nádorovou anorexií s projevy nádorové kachexie, které zhoršují celkovou prognózu přežití pacienta. Nádorovou kachexii způsobují faktory, které jsou uvolňovány samotnými nádory a zánětlivou reakcí hostitele na přítomnost nádoru. Tyto faktory snižují chuť k jídlu, narušují metabolismus tuků, bílkovin a sacharidů. Jednotlivá stádia kachexie zahrnují: prekachexii, syndrom kachexie a pokročilou kachexii. Prekachexie je charakterizována hubnutím. Syndrom kachexie je charakterizován hubnutím, sníženým příjmem stravy a systémovým zánětem. Pokročilá kachexie je charakterizována závažným úbytkem svalstva, ztrátou tuku a poruchami imunity.

Léčebné možnosti nádorové anorexie a kachexie z onkologického hlediska zahrnují 2 základní intervence, nutriční a farmakologickou. Nutriční intervence zahrnuje dietní poradenství (zajišťuje lékař – onkolog, nutriční terapeut, zdravotní sestry z agentur domácí zdravotní péče), orální nutriční přípravky, tzv. sipping (zajišťuje lékař-nutricionista, lékař-onkolog s funkční licencí F016), umělou klinickou výživu (enterální, parenterální). Enterální výživu lze z časového hlediska rozdělit na krátkodobou a dlouhodobou a je zajišťována cestou PEG, PEJ, NG či NJ sondou. Parenterální výživu lze rovněž z časového hlediska rozdělit na krátkodobou a dlouhodobou a je obvykle zajišťována cestou centrálního žilního vstupu (centrální žilní katetr, implantabilní podkožní nitrožilní port, PICC, tj. periferně zaváděný centrální žilní katetr). Enterální i parenterální výživu zajišťuje lékařnutricionista. Nezbytně nutnou součástí jakékoliv nutriční intervence je léčba symptomů, které brání p.o. příjmu stravy a tekutin (nauzea, zvracení, nedostatečně léčená nádorová bolest, nespavost, projevy úzkosti a deprese, průjem, zácpa apod.). Farmakologická intervence zahrnuje aplikaci stimulátorů chuti. Mezi hlavní stimulátory chuti řadíme megestrolacetát v dávce 160-800 mg pro die, medroxyprogesteronacetát v dávce 300-1000 mg pro die, kortikosteroidy (Prednison v dávce 5 mg pro die či Dexamethason 3-6 mg pro die). Často užívanými stimulátory chuti k jídlu jsou psychofarmaka, zjm. pak antidepresiva (mirtazapin v dávce 15-30 mg pro die, trazodon 150 mg pro die), antipsychotika (olanzapin 5-10 mg pro die) a benzodiazepiny zjm. pak u pacientů s projevy tzv. anticipační úzkosti (obavy pacienta z p.o. příjmu stravy a tekutin, aby mu nebylo nevolno a nezvracel). Z krátkodobě působících benzodiazepinů lze použít oxazepam v dávce až 3x10 mg pro die, alprazolam v dávce až 3x0,5 mg pro die a bromazepam v dávce až 3x1,5 mg pro die.

Jakákoliv léčebná intervence respektive její efekt musí být vyhodnocen. V případě nutriční intervence je nezbytně nutné provádět pravidelné kontroly nutričního stavu pacienta, tj. odběr nutriční anamnézy týkající se možností či limitací v p.o. příjmu stravy a tekutin, váhový úbytek, hodnocení Karnofského výkonnostního stavu (Performance Status) a základní antropometrická měření (váha, výška, body mass index).

Podpořeno Výzkumným projektem MZdr. ČR No. 00179906 a Specifickým vysokoškolským výzkumem Univerzity Karlovy v Praze č. 53251.