Konference: 2005 XIII. Západočeské pneumoonkologické dny
Kategorie:
Zhoubné nádory plic a průdušek
Téma: Konference bez tematických celků
Číslo abstraktu: 021
Autoři: prof. MUDr. Petr Zatloukal (1955-2012), CSc.; A. Kubik; Ass.Prof. MUDr. Jiří Doležal, Ph.D.; N. Pauk; MUDr. Libor Havel; MUDr. Ilona Roušalová; doc. MUDr. Evžen Křepela, CSc.; doc. MUDr. Jiří Vachtenheim, CSc.; Mgr. Adam Svobodník, Ph.D.
Karcinom plic je v České republice zhoubným nádorem s nejvyšší
mortalitou. Hlavním rizikovým faktorem je kouření, především u
malobuněčného a epidermoidního karcinomu. U adenokarcinomu a
především bronchioloalveolárního typu adenokarcinomu je vliv
kouření na vznik onemocnění menší. Adenokarcinom je nejčastějším
histologickým typem u nekuřáků. U pokročilých stadií se
chemoterapií dosáhne prokazatelného prodloužení života a zlepšení
jeho kvality, ale dlouhodobé přežívání nemocných je výjimečné. Jsou
proto hledány nové léky a nové léčebné strategie. Jedním z
perspektivním přístupů je cílená biologická léčba. Prvním lékem
zavedeným do běžné klinické praxe v léčbě nemalobuněčného karcinomu
plic je gefiinib. Jedná se o inhibitor tyrozinkinázy receptoru pro
epidermální růstový faktor (EGFR). Klinické zkušenosti s tímto
preparátem ukázaly, že jeho účinnost závisí na molekulárně
biologické charakteristice nádoru (mutace EGFR) a klinických
faktorech. V zahraničních studiích byla vyšší účinnost zjištěna u
nekuřáků, u žen, u bronchioloalveolárního karcinomu a nemocných
pocházejících z východní Asie.
Cílem práce bylo zjistit, zda v české populaci
existuje rozdíl v účinnosti gefiinibu u kuřáků a nekuřáků a zda je
rozdíl v účinnosti u adenokarcinomu a ostatních histologických typů
nemalobuněčného karcinomu plic.
Soubor nemocných tvořilo 690 pacientů s
nemalobuněčným karcinomem plic léčených v ČR v rámci EAP programu
gefiinibem.
Předběžné výsledky potvrzují vyšší účinnost
gefiinibu u nekuřáků a nemocných s adenokarcinomem plic. Nekuřáci s
adenokarcinomem plic mají statisticky významně vyšší procento
objektivních léčebných odpovědí (26 % versus 14 %) i delší dobu
přežívání (9,2 versus 6 měsíců).
Podpořeno výzkumným záměrem MZ00000064211.
Datum přednesení příspěvku: 10. 11. 2005