AKUTNÍ HYDROCEFALUS JAKO PRVNÍ MANIFESTACE MNOHOČETNÝCH METASTÁZ MOZKU. VÝZNAM MULTIOBOROVÉ SPOLUPRÁCE – KAZUISTIKA

Konference: 2015 XXXIX. Brněnské onkologické dny a XXIX. Konference pro nelékařské zdravotnické pracovníky

Kategorie: Kasuistiky

Téma: XXIV. Nádory nervového systému

Číslo abstraktu: XXIV/ 311

Autoři: MUDr. Václav Vybíhal; MUDr. Regina Slámová; MUDr. Vladimíra Beranová Nezvalová; MUDr. George Hanoun; doc. MUDr. Pavel Fadrus, Ph.D.

Východiska:

 Mozkové metastázy jsou nejčastější intrakraniální malignitou a vyskytují se až u 20–40 % dospělých pacientů s maligním onemocněním. Jejich incidence se zvyšuje díky pokroku v diagnostice, zlepšení dostupnosti zobrazovacích metod a vyššímu efektu systémové léčby nádorových onemocnění vedoucí k vyššímu výskytu metastáz mimo primární lokalitu. Primárním zdrojem je nejčastěji karcinom plic, prsu, ledviny, maligní melanom a kolorektální karcinom. Akutní hydrocefalus může pacienty ohrozit bezprostředně na životě. Chirurgickým řešením hydrocefalu můžeme získat více času k diagnostice a případnému zahájení léčby.

Popis případu:

48letá pacientka byla přijata k hospitalizaci na Neurochirurgickou kliniku FN Brno s týdenní anamnézou bolestí hlavy a nálezem akutního hydrocefalu na výpočetní tomografii mozku. Pro podezření na uzávěr Sylviova mokovodu byla provedena magnetická rezonance s nálezem miliárního metastatického rozsevu s dominantním postižením celého mozečku. Pro podezření na hemoblastózu byla provedena sternální punkce, která byla ale nevýtěžná. Pro zhoršení klinického stavu pacientky byla provedena trvalá drenáž mozkomíšního moku a současně biopsie. Histologický rozbor potvrdil diagnózu metastatického postižení mozku, jehož origem byl karcinom prsu. Vzhledem ke klinickému stavu pacientky, který rychle progredoval, bylo již za hospitalizace na Neurochirurgické klinice rozhodnuto o paliativní terapii pacientky. Závažná situace byla diskutována s pacientkou a její rodinou za spolupráce s lékaři Hospice sv. Alžběty v Brně, kam byla pacientka předána k další terapii. Vše bylo komplikováno tím, že se jednalo o pacientku, která přišla ve zcela dobrém stavu k hospitalizaci těsně po vánočních svátcích pouze s mírnou bolestí hlavy a za týden její stav progredoval do somnolence, poruchy řeči, organického psychosyndromu. Informace, že se jedná již o nevyléčitelné onemocnění, byla pro pacientku a rodinu zcela nečekaná. Aktuální stav pacientky a plán další terapie byl opakovaně konzultován s pacientkou a její rodinou. O vedených rozhovorech byli podrobně informování lékaři Hospice sv. Alžběty, kteří dále s pacientkou a rodinou situaci a plán další terapie diskutovali.

Závěr:

 Náhle zjištěné a rychle progredující nevyléčitelné onemocnění představuje nesmírnou zátěž pro pacienta a jeho rodinu ztíženou časovým faktorem. Započetí paliativní terapie v samém začátku a mezioborová spolupráce je nezbytná v péči o pacienty s nevyléčitelným onemocněním.

Datum přednesení příspěvku: 10. 4. 2015