Konference: 2004 XXVIII. Brněnské onkologické dny a XVIII. Konference pro sestry a laboranty
Kategorie: Nádorová biologie/imunologie/genetika a buněčná terapie
Téma: Nádorová imunologie a buněčná terapie
Číslo abstraktu: 55
Autoři: Prof. MUDr. Jaroslav Michálek, Ph.D.; Andrea Stejskalová; Mgr. Lucie Říhová, PhD.; prof. MUDr. Jan Žaloudík, CSc.; Prof. RNDr. a PharmDr. Jan Kovařík, DrSc.; prof. MUDr. Roman Hájek, CSc.
Cílem této studie bylo identifikovat a charakterizovat autologní T
lymfocyty, které jsou schopny specificky zničit nádorové buňky u
pacientů s metastazujícím melanomem a mnohočetným myelomem in
vitro. Nejprve byly provedeny optimalizační experimenty se zdravými
dárci a nádorovými liniemi. Tyto experimenty měly za cíl
optimalizovat poměr nádorových buněk a dendritických buněk, poměr
dendritických buněk a T lymfocytů v in vitro kultuře, časový profil
produkce aktivačních znaků subpopulací CD4+ a CD8+ T lymfocytů po
antigenní stimulaci.
Vlastní studie probíhala na základě těchto optimalizovaných experimentů tak, že od pacientů byly získány nádorové buňky z nádorové tkáně a mononukleární buňky periferní krve, které obsahují prekurzory dendritických buněk a lymfocyty. Prekurzory dendritických buněk byly kultivovány in vitro v přítomnosti cytokinů umožň ujících jejich vyzrávání ve zralé formy dendritických buněk. Dendritické buňky byly poté inkubovány s ozářenými nádorovými buň kami. Během této inkubace dochází k tzv. „primingu“ dendritických buněk nádorovými antigeny. Takto připravené dendritické buňky jsou profesionálními antigen-prezentujícími buňkami a jsou proto velmi účinnými stimulátory vlastních T lymfocytů. Dochází k aktivaci nádorově-specifických T lymfocytů, které lze identifikovat pomocí průtokového cytometru. K jejich charakterizaci se používá aktivačních markerů, jak například měření produkce interferonu gama, exprese CD25 a CD69.
V průběhu roku 2003 bylo tímto způsobem vyšetřeno celkem 7 nově diagnostikovaných pacientů: 4 pacienti s metastazujícím melanomem a 3 pacienti mnohočetným myelomem. Ukázalo se, že melanomové buňky jsou více imunogenní než myelomové buňky. Podle očekávání pomocné CD4+ T lymfocyty produkují vyšší množství interferonu gama po antigenní stimulaci než CD8+ T lymfocyty v autologní situaci.
Tyto experimenty budou sloužit jako základ pro identifikaci a separaci nádorově-specifických T lymfocytů pomocí průtokového cytometru, které pak mohou být využívány klinicky jako protinádorová buněčná imunoterapie.
Studie byla podporována grantem IGA MZ ČR 7574-3 a výzkumným záměrem VZ 112803.
Vlastní studie probíhala na základě těchto optimalizovaných experimentů tak, že od pacientů byly získány nádorové buňky z nádorové tkáně a mononukleární buňky periferní krve, které obsahují prekurzory dendritických buněk a lymfocyty. Prekurzory dendritických buněk byly kultivovány in vitro v přítomnosti cytokinů umožň ujících jejich vyzrávání ve zralé formy dendritických buněk. Dendritické buňky byly poté inkubovány s ozářenými nádorovými buň kami. Během této inkubace dochází k tzv. „primingu“ dendritických buněk nádorovými antigeny. Takto připravené dendritické buňky jsou profesionálními antigen-prezentujícími buňkami a jsou proto velmi účinnými stimulátory vlastních T lymfocytů. Dochází k aktivaci nádorově-specifických T lymfocytů, které lze identifikovat pomocí průtokového cytometru. K jejich charakterizaci se používá aktivačních markerů, jak například měření produkce interferonu gama, exprese CD25 a CD69.
V průběhu roku 2003 bylo tímto způsobem vyšetřeno celkem 7 nově diagnostikovaných pacientů: 4 pacienti s metastazujícím melanomem a 3 pacienti mnohočetným myelomem. Ukázalo se, že melanomové buňky jsou více imunogenní než myelomové buňky. Podle očekávání pomocné CD4+ T lymfocyty produkují vyšší množství interferonu gama po antigenní stimulaci než CD8+ T lymfocyty v autologní situaci.
Tyto experimenty budou sloužit jako základ pro identifikaci a separaci nádorově-specifických T lymfocytů pomocí průtokového cytometru, které pak mohou být využívány klinicky jako protinádorová buněčná imunoterapie.
Studie byla podporována grantem IGA MZ ČR 7574-3 a výzkumným záměrem VZ 112803.
Datum přednesení příspěvku: 26. 5. 2004
