Co znamená „pečovat“ ?

Přestože se pojem „pečování“ (caring) v posledních třiceti letech objevuje jako centrální paradigma ošetřovatelství, neexistuje dosud mezi odborníky jednotný názor na to, co vlastně tento pojem znamená. Zdá se však, že se všichni shodují v tom, že právě ono „pečování“ vymezuje ošetřovatelství od ostatních zdravotnických disciplín. Na základě studia rozsáhlé literatury z posledních let vytvořila J. Watson přehled postojů a behaviorálních projevů, jež lze chápat jako vyjádření fenoménu „péče – pečování“ (J. Watson, 2002). Přehled je uspořádán do těchto pěti skupin:

1. vyjádření intence – zaměření na osobu, ochrana důstojnosti a lidskosti, pozornost a zájem o druhou osobu, láska a společná přítomnost, být zde pro druhou osobu, soucítění
   
2. ocenění druhé osoby – každá osoba je hodna lásky, oslava celistvosti lidské bytosti, potvrzení lidské důstojnosti, schopnost vidět v tomto okamžiku druhého jako perfektní bytost, životní síla, citlivost vůči jedinečným projevům druhé osoby
   
3. schopnost zapojit se, napojit se na druhou osobu – chápání sama sebe i ostatních, vzájemné spojení, sounáležitost, akt lásky, uvědomění si toho, že jsme propojeni s druhou osobou
   
4. vyjádření nekonečna – širší chápání sebe sama, transcendentní kvality, nejvyšší forma vědění, duchovní jednota – v osobě, čase i prostoru, pečování, které spojuje přítomnost s minulostí i budoucností
   
5. podpora kreativního vývoje, „zjevení“ – pozitivní orientace, soustředění na naději, rostoucí schopnost vyjádřit „pečování“, podpora duchovního života v každé osobě, rozšiřování lidských schopností a možností

Z uvedeného výčtu a použité terminologie je patrné, proč není snadné pojem „pečování“ definovat stručně a jasně. Při použití méně abstraktních výrazů lze snad říci, že sestra, která skutečně „pečuje“, se nestará o někoho, protože má tuto péči v popisu práce, ale především proto, že vidí ve svěřené osobě jedinečnou lidskou bytost, která má svoji hodnotu. Pečování má na jedné straně složité duchovní aspekty, které můžeme chápat srdcem, ale nejsme schopni racionálně popsat, na straně druhé se může projevovat v každodenních „drobnostech“, jako je například pohlazení nebo podání ruky pacientovi, který vyjádří obavy.
Ačkoli se v akademických kruzích diskutuje o tom, zda je vůbec možné „pečování“ empiricky zkoumat a měřit, je zkoumání tohoto fenoménu zařazeno mezi priority ošetřovatelského výzkumu v mnoha zemích.
Nejdéle používaný kvantitativní nástroj je takzvaný CARE-Q (The Caring Assessment Report Evaluation Q-sort), který v roce 1984 vytvořila Patricia Larson. Účelem tohoto nástroje je zjistit rozdíly ve vnímání behaviorálních projevů „pečování“ sestrami a pacienty. Nástroj má celkem 50 položek rozdělených do 6 tématických skupin. Úkolem respondentů je seřadit jednotlivé formy chování, které vyjadřují „pečování“, podle důležitosti od nejdůležitějších po nejméně důležité. Přes některé nedostatky, mezi něž patří i doba potřebná k dokončení úkolu, byl tento nástroj mnohokrát použit i přeložen do dalších jazyků.
Autorky se ve svém příspěvku pokusily shrnout poznatky získané četbou zahraniční literatury, která se týká nejen samotného fenoménu „pečování“, ale i metodologie jeho zkoumání. V navazujících příspěvcích potom prezentují výsledky šetření toho, jak obsah pojmu „pečování“ vnímají pacienti a sestry ve vybraných zdravotnických zařízeních v České republice.

Literatura
Watson, J., Assessing and Measuring Caring in Nursing and Health Science, Springer Publishing Company, New York 2002