Konference: 2008 13. ročník odborného sympózia na téma Onkologie v gynekologii a mammologii a 3.ročník pro NLZP
Kategorie: Zhoubné gynekologické nádory
Téma: Nové trendy v diagnostice a léčbě ca hrdla děložního, radikalita chirurgických výkonů, doporučené postupy v případě selhání primární léčby, možnosti chirurgického řešení,reiradiace
Číslo abstraktu: 032
Autoři: prof. MUDr. David Cibula, CSc.; J. Svárovský; Prof. MUDr. Jiří Sláma; doc. MUDr. Pavel Freitag, CSc.; MUDr. Miloslav Janoušek; MUDr. Daniela Fischerová, PhD.; Prof. MUDr. Michal Zikán, Ph.D.; MUDr. David Pavlišta, PhD
Úvod
Exenterace pánve je jednou z nejradikálnějších operací v onkochirurgii. Je provázena vysokou morbiditou, u většiny pacientek zhoršuje kvalitu života, především v důsledku nutnosti zajištění derivace moče a stolice stomií. Přesto je standardním výkonem v indikacích, ve kterých není jiná alternativa léčby s možností dlouhodobé nebo trvalé remise. Ve velkých souborech se 5 i 10 leté přežití pohybuje okolo 50%.
Nejčastější indikací exenterace pánve je recidiva pánevního nádoru po předchozí primární radioterapii. Nejčastěji jsou zastoupeny recidivy karcinomu děložního hrdla. Základní podmínkou pro provedení výkonu je absence metastáz mimo pánev. Hlavními prognostickými parametry jsou velikost nádoru, dosah a fixace k pánevním stěnám a interval recidivy od ukončení předchozí onkologické léčby. Z uvedeného vyplývá, že pro prognózu pacientky má zásadní význam včasná diagnostika recidivy a včasné referování k chirurgickému výkonu.
Cíle
Práce retrospektivně analyzuje soubor pacientek, které byly odeslány do Onkogynekologického centra pro recidivu pánevního nádoru ke zvážení exenteračního výkonu. Cílem bylo analyzovat interval od manifestace symptomů ke stanovení diagnózy recidivy, a další management recidivujícího onemocnění, zejména včasnost odeslání ke zvážení chirurgické léčby.
Výsledky
Během 4letého období bylo k exenteračnímu výkonu referováno celkem 47 pacientek. Podmínky pro výkon splňovalo 29 pacientek (62%), exenterace pánve byla provedena u 16 z nich, 9 pacientek operaci odmítlo, u 4 bylo od výkonu upuštěno peroperačně. Medián intervalu od manifestace symptomů do stanovení diagnózy recidivy byl 8 týdnů, interval od stanovení diagnózy do referování do Centra rovněž 8 týdnů. Recidiva byla diagnostikována u asymptomatické pacientky během pravidelné kontroly pouze ve 3 případech (6%).
Závěry
Většina recidiv karcinomu děložního hrdla po primární radioterapii byla zjištěna u symptomatických žen, často mnoho týdnů po první manifestaci příznaků. Pacientky byly referovány ke zvážení exenteračního výkonu s velkou latencí po stanovení diagnózy recidivy. V téměř 50% případů výkon nemohl být doporučen pro lokálně pokročilý nález nebo přítomnost vzdálených metastáz.
Ačkoli je exenterační chirurgický výkon u většiny pacientek jedinou léčebnou modalitou s nadějí na dlouhodobou remisi a velké soubory dokládají 10leté přežití okolo 50%, v ČR jsou pacientky referovány s velkým časovým odstupem od zjištění recidivy. Navíc je z dat pojišťoven zřejmé, že frekvence výkonů zdaleka neodpovídá předpokládané prevalenci recidiv.
Exenterace pánve je jednou z nejradikálnějších operací v onkochirurgii. Je provázena vysokou morbiditou, u většiny pacientek zhoršuje kvalitu života, především v důsledku nutnosti zajištění derivace moče a stolice stomií. Přesto je standardním výkonem v indikacích, ve kterých není jiná alternativa léčby s možností dlouhodobé nebo trvalé remise. Ve velkých souborech se 5 i 10 leté přežití pohybuje okolo 50%.
Nejčastější indikací exenterace pánve je recidiva pánevního nádoru po předchozí primární radioterapii. Nejčastěji jsou zastoupeny recidivy karcinomu děložního hrdla. Základní podmínkou pro provedení výkonu je absence metastáz mimo pánev. Hlavními prognostickými parametry jsou velikost nádoru, dosah a fixace k pánevním stěnám a interval recidivy od ukončení předchozí onkologické léčby. Z uvedeného vyplývá, že pro prognózu pacientky má zásadní význam včasná diagnostika recidivy a včasné referování k chirurgickému výkonu.
Cíle
Práce retrospektivně analyzuje soubor pacientek, které byly odeslány do Onkogynekologického centra pro recidivu pánevního nádoru ke zvážení exenteračního výkonu. Cílem bylo analyzovat interval od manifestace symptomů ke stanovení diagnózy recidivy, a další management recidivujícího onemocnění, zejména včasnost odeslání ke zvážení chirurgické léčby.
Výsledky
Během 4letého období bylo k exenteračnímu výkonu referováno celkem 47 pacientek. Podmínky pro výkon splňovalo 29 pacientek (62%), exenterace pánve byla provedena u 16 z nich, 9 pacientek operaci odmítlo, u 4 bylo od výkonu upuštěno peroperačně. Medián intervalu od manifestace symptomů do stanovení diagnózy recidivy byl 8 týdnů, interval od stanovení diagnózy do referování do Centra rovněž 8 týdnů. Recidiva byla diagnostikována u asymptomatické pacientky během pravidelné kontroly pouze ve 3 případech (6%).
Závěry
Většina recidiv karcinomu děložního hrdla po primární radioterapii byla zjištěna u symptomatických žen, často mnoho týdnů po první manifestaci příznaků. Pacientky byly referovány ke zvážení exenteračního výkonu s velkou latencí po stanovení diagnózy recidivy. V téměř 50% případů výkon nemohl být doporučen pro lokálně pokročilý nález nebo přítomnost vzdálených metastáz.
Ačkoli je exenterační chirurgický výkon u většiny pacientek jedinou léčebnou modalitou s nadějí na dlouhodobou remisi a velké soubory dokládají 10leté přežití okolo 50%, v ČR jsou pacientky referovány s velkým časovým odstupem od zjištění recidivy. Navíc je z dat pojišťoven zřejmé, že frekvence výkonů zdaleka neodpovídá předpokládané prevalenci recidiv.
Datum přednesení příspěvku: 19. 1. 2008
