Konference: 2004 XXVIII. Brněnské onkologické dny a XVIII. Konference pro sestry a laboranty
Kategorie: Ostatní
Téma: Novinky v onkologii
Číslo abstraktu: 163
Autoři: MUDr. Zdeněk Zoul, Ph.D.; prof. MUDr. Stanislav Filip, Ph.D., DSc.; prof. MUDr. Bohuslav Melichar, Ph.D.; Doc. MUDr. Josef Dvořák, Ph.D.; prof. MUDr. Karel Odrážka, Ph.D.; prof. MUDr. Jiří Petera, Ph.D.
Úvod
Preklinické studie prokázaly, že hypertermie zvyšuje cytotoxicitu některých cytostatik. Proto byla zahájena řada klinických studií, které využívají kombinaci různého způsobu ohřevu (lokální hypertermie, celotělová hypertermie, hypertermická perfuze) s cytostatiky (alkylační látky, deriváty platiny, antibiotika, antimetabolity, taxany). Mnoho skutečností však nebylo doposud objasněno a přetrvává řada otazníků (např. nejvhodnější metoda a délka ohřevu, optimální teplotní rozmezí a volba cytostatika pro kombinovanou léčbu, sekvence ohřevu a podání cytostatika). V řadě studií jsou použita cytostatika, která jsou u daného nádoru nejúčinnější při fyziologické teplotě, ale není jisté, zda budou nejefektivnější i při zvýšené teplotě v kombinaci s hypertermií. Rovněž nejasný je nejlepší způsob aplikace cytostatika. Častá je v klinických studiích aplikace cytostatika intravenózně. Klinické studie jsou také vázány na vývoj nových cytostatik – např. taxany přicházejí do klinické praxe až v 90. letech 20. století. Nejvíce klinických zkušeností v termochemoterapii bylo získáno ve výzkumu hypertermické perfuze končetin u melanomu nebo sarkomu měkkých tkání. Z výsledků zahraničních studií i z našich zkušeností vyplývá, že přes pozitivní lokální přínos kombinované léčby radioterapie a hypertermie v léčbě lokálně recidivujícího karcinomu prsu, umírá většina nemocných především v důsledku diseminace nádorového onemocnění. Další možnou cestu vidíme v kombinaci systémové a lokální terapie. Nabízí se možnost kombinace chemoterapie s lokální hypertermií. Pro tuto léčebnou alternativu není v literatuře dostatek informací. Proto bylo cílem naší práce zjistit subjektivní snášenlivost, toxicitu a efektivitu kombinované léčby chemoterapie a hypertermie v léčbě lokálně recidivujícího karcinomu prsu.
Pacienti a metodika
Od roku 1999 do r. 2004 bylo na naší klinice léčeno 15 nemocných s lokálně recidivujícím karcinomem prsu po předchozí operaci, aktinoterapii, event. chemoterapii nebo hormonoterapii kombinací systémové chemoterapie s lokální hypertermií aplikovanou bezprostředně po ukončení podání cytostatika. Věk nemocných se pohyboval v rozmezí od 32 do 66 let (průměr 49 let). Primárně se jednalo o stadium II.A u 2 nemocných, stadium II.B u 2 nemocných, stadium III.A u 4 nemocných, stadium III.B u 7 nemocných. Histologicky duktální karcinom byl zjištěn u 7 nemocných, lobulární karcinom u 2 nemocných, anaplastický u 2 nemocných a adenokarcinom u 4 nemocných. Doba od ukončení primární léčby do vzniku lokální recidivy se pohybovala v rozmezí od 17 do 152 měsíců (průměr 59 měsíců). U 9 nemocných se jednalo o recidivu na hrudní stěně, u 2 nemocných v axile a u 4 nemocných v jiné lokalizaci.
Vzhledem k minimálním klinickým zkušenostem, týkajícím se kombinované léčby chemoterapie a hypertermie, jsme zvolili 3 cytostatika účinná v léčbě karcinomu prsu. Bezprostředně po jejich podání následovala hypertermie. První nemocná byla léčena liposomálním doxorubicinem. Další nemocné byly léčeny taxany. Paclitaxel byl aplikován v dávce 60-80 mg/m2 ve tříhodinové infuzi jedenkrát za týden, docetaxel v dávce 160 mg aplikovaný jedenkrát za tři týdny. Před každým cyklem byla aplikována premedikace dexamethason 8-16 mg i.v., clemastin 2 mg i.v. a ranitidin 50 mg i.v.
Hypertermie byla provedena ultrazvukovým přístrojem pro hypertermii o frekvenci UZ 3,4 Mz se čtvercovým aplikátorem o velikosti 15 x 15 cm se 16 samostatně ovládatelnými segmenty. Teplota byla měřena 1-2 teplotními sondami. Každá sonda měla tři teplotní senzory ve vzdálenosti 1,5 cm. Teplota v ohřívané oblasti se pohybovala v rozmezí 41-44°C. Každá aplikace hypertermie trvala 45 minut.
Průměrná délka sledování nemocných od ukončení kombinované léčby byla 20 měsíců (v rozmezí 3-53 měsíců).
Výsledky
U nemocných léčených kombinací hypertermie a chemoterapie byla úplná lokální kontrola zaznamenána u 10 nemocných
(67%), částečná odpověď u 4 nemocných (27%), stabilizace onemocnění u 1 nemocné (6%) a kprogresi onemocnění v této skupině nemocných nedošlo.
Ve skupině 10 nemocných s kompletní odpovědí po kombinované léčbě chemoterapie a radioterapie došlo k další lokální recidivě u 3 nemocných (30%) v rozmezí 5-26 měsíců (průměr 13 měsíců) od ukončení léčby.
Léčba byla nemocnými dobře snášena, nebyly zaznamenány závažné nežádoucí účinky. U všech nemocných byla léčba prováděna ambulantně.
Závěr
Naše výsledky naznačují, že kombinace intravenosní chemoterapie s lokální hypertermií by mohla být efektivní v léčbě lokálně recidivujícího karcinomu prsu. Při kombinované léčbě chemoterapie a hypertermie bylo dosaženo vysokého procenta kompletních odpovědí (67%). Léčba byla nemocnými dobře snášena a u všech nemocných byla prováděna ambulantně. Další lokální recidiva byla zaznamenána u 30% nemocných.
Preklinické studie prokázaly, že hypertermie zvyšuje cytotoxicitu některých cytostatik. Proto byla zahájena řada klinických studií, které využívají kombinaci různého způsobu ohřevu (lokální hypertermie, celotělová hypertermie, hypertermická perfuze) s cytostatiky (alkylační látky, deriváty platiny, antibiotika, antimetabolity, taxany). Mnoho skutečností však nebylo doposud objasněno a přetrvává řada otazníků (např. nejvhodnější metoda a délka ohřevu, optimální teplotní rozmezí a volba cytostatika pro kombinovanou léčbu, sekvence ohřevu a podání cytostatika). V řadě studií jsou použita cytostatika, která jsou u daného nádoru nejúčinnější při fyziologické teplotě, ale není jisté, zda budou nejefektivnější i při zvýšené teplotě v kombinaci s hypertermií. Rovněž nejasný je nejlepší způsob aplikace cytostatika. Častá je v klinických studiích aplikace cytostatika intravenózně. Klinické studie jsou také vázány na vývoj nových cytostatik – např. taxany přicházejí do klinické praxe až v 90. letech 20. století. Nejvíce klinických zkušeností v termochemoterapii bylo získáno ve výzkumu hypertermické perfuze končetin u melanomu nebo sarkomu měkkých tkání. Z výsledků zahraničních studií i z našich zkušeností vyplývá, že přes pozitivní lokální přínos kombinované léčby radioterapie a hypertermie v léčbě lokálně recidivujícího karcinomu prsu, umírá většina nemocných především v důsledku diseminace nádorového onemocnění. Další možnou cestu vidíme v kombinaci systémové a lokální terapie. Nabízí se možnost kombinace chemoterapie s lokální hypertermií. Pro tuto léčebnou alternativu není v literatuře dostatek informací. Proto bylo cílem naší práce zjistit subjektivní snášenlivost, toxicitu a efektivitu kombinované léčby chemoterapie a hypertermie v léčbě lokálně recidivujícího karcinomu prsu.
Pacienti a metodika
Od roku 1999 do r. 2004 bylo na naší klinice léčeno 15 nemocných s lokálně recidivujícím karcinomem prsu po předchozí operaci, aktinoterapii, event. chemoterapii nebo hormonoterapii kombinací systémové chemoterapie s lokální hypertermií aplikovanou bezprostředně po ukončení podání cytostatika. Věk nemocných se pohyboval v rozmezí od 32 do 66 let (průměr 49 let). Primárně se jednalo o stadium II.A u 2 nemocných, stadium II.B u 2 nemocných, stadium III.A u 4 nemocných, stadium III.B u 7 nemocných. Histologicky duktální karcinom byl zjištěn u 7 nemocných, lobulární karcinom u 2 nemocných, anaplastický u 2 nemocných a adenokarcinom u 4 nemocných. Doba od ukončení primární léčby do vzniku lokální recidivy se pohybovala v rozmezí od 17 do 152 měsíců (průměr 59 měsíců). U 9 nemocných se jednalo o recidivu na hrudní stěně, u 2 nemocných v axile a u 4 nemocných v jiné lokalizaci.
Vzhledem k minimálním klinickým zkušenostem, týkajícím se kombinované léčby chemoterapie a hypertermie, jsme zvolili 3 cytostatika účinná v léčbě karcinomu prsu. Bezprostředně po jejich podání následovala hypertermie. První nemocná byla léčena liposomálním doxorubicinem. Další nemocné byly léčeny taxany. Paclitaxel byl aplikován v dávce 60-80 mg/m2 ve tříhodinové infuzi jedenkrát za týden, docetaxel v dávce 160 mg aplikovaný jedenkrát za tři týdny. Před každým cyklem byla aplikována premedikace dexamethason 8-16 mg i.v., clemastin 2 mg i.v. a ranitidin 50 mg i.v.
Hypertermie byla provedena ultrazvukovým přístrojem pro hypertermii o frekvenci UZ 3,4 Mz se čtvercovým aplikátorem o velikosti 15 x 15 cm se 16 samostatně ovládatelnými segmenty. Teplota byla měřena 1-2 teplotními sondami. Každá sonda měla tři teplotní senzory ve vzdálenosti 1,5 cm. Teplota v ohřívané oblasti se pohybovala v rozmezí 41-44°C. Každá aplikace hypertermie trvala 45 minut.
Průměrná délka sledování nemocných od ukončení kombinované léčby byla 20 měsíců (v rozmezí 3-53 měsíců).
Výsledky
U nemocných léčených kombinací hypertermie a chemoterapie byla úplná lokální kontrola zaznamenána u 10 nemocných
(67%), částečná odpověď u 4 nemocných (27%), stabilizace onemocnění u 1 nemocné (6%) a kprogresi onemocnění v této skupině nemocných nedošlo.
Ve skupině 10 nemocných s kompletní odpovědí po kombinované léčbě chemoterapie a radioterapie došlo k další lokální recidivě u 3 nemocných (30%) v rozmezí 5-26 měsíců (průměr 13 měsíců) od ukončení léčby.
Léčba byla nemocnými dobře snášena, nebyly zaznamenány závažné nežádoucí účinky. U všech nemocných byla léčba prováděna ambulantně.
Závěr
Naše výsledky naznačují, že kombinace intravenosní chemoterapie s lokální hypertermií by mohla být efektivní v léčbě lokálně recidivujícího karcinomu prsu. Při kombinované léčbě chemoterapie a hypertermie bylo dosaženo vysokého procenta kompletních odpovědí (67%). Léčba byla nemocnými dobře snášena a u všech nemocných byla prováděna ambulantně. Další lokální recidiva byla zaznamenána u 30% nemocných.
Datum přednesení příspěvku: 26. 5. 2004
