Kdy ukončit náročnou onkologickou léčbu? (rozbor zemřelých na onkologické klinice VFN za rok 2005).

Onkologické nemoci můžeme počítat k civilizačním chorobám. Jsou charakterizovány stále narůstajícím výskytem a prakticky výrazně neměnnou úmrtností. Tvrzení, že všechny dokážeme léčit je správné, ale jejich vyléčení je většinou spíše výjimečné. Plně si uvědomujeme, že období bez příznaků nádoru (DFI) může být různě dlouhé a k novému vzplanutí (relapsu) může dojít kdykoliv. Léčbou se snažíme nemoc kontrolovat i když samotné vyléčení se stane nereálné. Přistupujeme tedy k terapii prvé, druhé a dalších linií. Dopad této léčby, která již nemá kurativní charakter, je bezesporu značný, vždyť bohužel tvoří hlavní část současné onkologie. Problematika ukončení specifické onkologické terapie je velmi složitá a stala se tématem našeho krátkého příspěvku.
Na naší klinice za rok 2005 zemřelo 88 onkologických pacientů. Skladbu souboru udává rozložení mezi muži a ženami, jejich věkové rozvrstvení, základní diagnózy a příčiny úmrtí, pokud byly zjištěny. V následujícím si všímáme poslední náročné onkologické léčby a doby její aplikace před letálním exitem. Stručně charakterizujeme postup, jeho intenzitu, stanovení o kolikátou linii šlo, jaký byl záměr léčby a jaký byl jeho výsledek. V následujícím uvádíme některé závěry, které můžeme z našeho šetření učinit:

1. Často náročná onkologická léčba je ordinována krátce před letálním exitem
2. Většinou je již nepřínosná jak z onkologického hlediska, tak z hlediska celkového stavu pacienta.
3. Finanční náročnost je značná a omezuje naši případnou kurativní terapii u jiných pacientů

Není příliš obtížné vyvodit jasné závěry. Specifickou léčbu včas ukončit. Obtížnější je však řešit konkrétní situaci. Příkladně: pacient patří k našim dlouholetým, jeho „zkušenosti“ jsou vynikající, jeho důvěra k nám je veliká, chce se za každých okolností léčit. My víme, že možnosti onkologické terapie jsou již vyčerpány, ale naší snahou musí být kvalita života (QoL) pacienta, a ta se po ukončení léčby může zcela zhroutit. K nezanedbatelným patří i tlaky rodiny, jeho známých, společenských institucí, ochota vše platit apod. Ke všemu ještě přistupuje výrazná individualita každého jedince, známé nečekané, takřka zázračné zvraty ve vývoji konkrétní nádorové choroby. Domnívám se, že užití méně náročné onkologické léčby se zbytečně (především těmi mladšími) přehlíží. Nejde o placebovou léčbu, ale o terapii specifickou – monoterapii, použití redukovaných dávek cytostatik, metronomickou chemoterapii, paliativní ozáření apod. Přiznejme si, že i lepší psychologická péče, případně uskutečněná klinickými psychology, religiosní péče by nám v těchto konkrétních případech mohla značně pomoci.

Psané zásady, strohá kriteria patrně nám nepomohou a situaci nevyřeší. Zde do popředí vystupuje nejen odborná, ale i morálně-etická erudice lékaře, který by měl na základě svých zkušeností a po konsultaci s ostatními kolegy, rozhodnutí učinit.