Možnosti léčby nádorové kachexie.

Nádorová kachexie je syndrom, charakterizovaný progresivní ztrátou tělesné hmoty, který způsobuje významnou morbiditu i mortalitu při nádorovém onemocnění. Je velmi silným nezávislým negativním prognostickým ukazatelem a její důležitost se dále projevuje ve skutečnosti, že podle sekčních nálezů je asi 20% úmrtí onkologických pacientů dominantně způsobeno kachexií, aniž by jako příčina smrti byl nalezen pokročilý nádor.

Podstatou nádorové kachexie jsou metabolické změny, podmíněné aktivitou prozánětlivých cytokinů, jejichž produkce v organismu se zvyšuje při reakci imunitního systému na rostoucí nádor. Metabolická náročnost prolongované zánětlivé odpovědi vede v konečném důsledku k vyčerpání svalové a tukové hmoty. Nádorová kachexie však není výlučně pozdním fenoménem, nezřídka je přítomna již na počátku choroby.

Samotná nutriční terapie má u již rozvinuté kachexie malou účinnost, i když v časné fázi je nádorová kachexie přinejmenším částečně preventabilní. Komplexní metabolická povaha tohoto stavu vyžaduje multimodální přístup, na němž by se vedle nutriční terapie mělo podílet i farmakologické zmírnění reakce akutní fáze a podpora anabolických dějů.

Protizánětlivý efekt n-3 polynenasycených mastných kyselin, obsažených v rybím oleji, přispívá u části nemocných ke stabilizaci tělesné hmotnosti, udržení netukové tělesné hmoty a zlepšení kvality života. Potenciálním přínosem mohou být četná farmaka s imunomodulačním a protizánětlivým účinkem, jako jsou thalidomide nebo selektivní inhibitory cyklooxygenázy-2. Nadějným kandidátem orexigenní terapie se může v blízké době stát žaludeční hormon grelin a jeho deriváty. Vedle již zavedené terapie megestrol-acetátem stále hledáme optimální formu hormonální podpory anabolického metabolismu.

Lze předpokládat, že v nejbližší době se do humánních studií dostanou léky, které jsou dnes již testovány experimentálně.