Možnosti rozšířené diagnostiky solidních nádorů.

Problematika diagnostiky nádorového onemocnění je trojí - včasné stanovení diagnózy, přesný staging a určení biologických charakteristik nádoru, monitorace reakce na léčbu v reálném čase. Je zřejmé, že nejsme schopni diagnostikovat nádory ve včasných stádiích přes screeningové programy. Dnes užívané určení histologického typu nádoru, stádia onemocnění (většinou pomocí TNM) a stupně dediferenciace nádoru (grade) jsou nedostatečné pro stratifikaci nemocných k léčbě. Také relativně nedávno stanovaná RECIST kritéria reakce na léčbu se ukazují jako absolutně nevyhovující, především ve vztahu k nově zaváděným lokálně ablačním technikám. S pokrokem v poznatcích o biologii nádoru však narůstá potenciál tento stav změnit. Screening lze obohatit o detekci specifických genů v deskavmovaných buňkách, genetickou diagnostiku klinickou i molekulární se zavedením specifických dispenzarizačních programů. Dochází k rozvoji molekulárního a funkčního imagingu využívajícího specifických antigenů nádorových buněk, nebo jejich biologických a fyzikálních odlišností (protilátkami cílený kontrast pro PET, SPECT, MRI, UZ, MRI spektroskopie a difúze, double enrgy CT, endoskopické fluorescenční a bioluminiscenční metody). Potenciálně je možné určit genetiku nádoru, dále geny, o kterých víme, že mají vztah k citlivosti na cytostatika (polymorfismy K-ras, MDR1 gen), povrchové antigeny (již dnes rutinní BRCA, CD 117, někde EGFR, ICAM, VCAM, MMP), stupeň dediferenciace pomocí rozložení a exprese dalších CD molekul, míra exprese patologických genů, určit procento nádorových „kmenových buněk" CD 133, CD44, a CD 117 pozitivních a cytokeratin-20 negativních a jejich vlastnosti. Jednou z možností rozšířené diagnostiky je také testování chemorezistence in vitro, která nedetekuje specifické biologické vlastnosti nádoru, ale konečný výsledek - citlivost na léčbu.

Metodika

V letech 2000-2005 jsme prospektivně sledovali korelaci mezi výsledkem in vitro stanovení chemorezistence s odpovědí na léčbu u 92 pacientů s kolorektálním karcinomem. U 58 byl vzorek odebrán z metastázy (48x z jaterní) a u 34 pacientů z primárního nádoru.

Výsledky

Ze 48 pacientů s jaterní metastázou bylo 31 odresekováno a u 17ti rozsah onemocnění kurativní resekci metastáz znemožnil. Byla nalezena dobrá korelace mezi predikovanou a klinickou citlivostí na léčbu. Charakter kumulativních křivek disease-free intervalu (Kaplan-Meier) dávají nepřímý důkaz existence privilegované skupiny kmenových buněk odpovědných za dlouhodobé výsledky léčby.

Závěr

Tato metoda je jednou z možností, jak sestavit léčbu na míru každého pacienta. Mimo vyloučení expozice pacienta neúčinnému cytostatiku a tak i indukce rezistence k rezervnímu cytostatiku, má metoda významný potenciál do budoucna s vývojem metodiky pro testování z odběrů získaných FNA, a také pro detekci a testování biologických vlastností kmenových buněk.