Oxidativní stres jako negativní prognostický faktor u spinocelulárního karcinomu hlavy a krku.

Konference: 2006 XXX. Brněnské onkologické dny a XX. Konference pro sestry a laboranty

Kategorie: Nádorová biologie/imunologie/genetika a buněčná terapie

Téma: Nové nádorové markery a prediktory

Číslo abstraktu: 180p

Autoři: MUDr. Richard Salzman; prof. MUDr. Rom Kostřica, CSc.; Mgr. Lukáš Pácal, Ph.D.; Prof. MUDr. Kateřina Kaňková, Ph.D.; doc.RNDr. Josef Tomandl, Ph.D.; MUDr. Zuzana Horáková; MUDr. Jan Rottenberg, Ph.D.

Úvod
V posledních letech je věnovaná velká pozornost studiu oxidativního stresu ve vztahu k onkogenezy. Rovnováha mezi volnými kyslíkovými radikály a antioxidativními obrannými mechanizmy hraje významnou roli při vzniku a progresy nádorů.

Cíl
Posoudit vztah mezi jednotlivými variantami genetického polymorfizmu pro antioxidativní enzymy, aktivitou exprimovaných antioxidativních enzymů a onkologickou charakteristikou pacientů se spinocelulárními karcinomy hlavy a krku.

Metodika
Do studie jsme zahrnuli 65 pacientů (60 mužů, 5 žen, průměrný věk 60.09±8.87 roků), kteří byli léčeni na Klinice otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku od července 2004 do června 2005 pro spinocelulární karcinom hlavy a krku. Pacientům jsme odebírali periferní krev 7. den po operaci k chemickým stanovením. Metodou PCR jsme analyzovali jednotlivé genové varianty polymorfizmu manganové superoxid dismutázy (MnSOD) Ala16Val na 6. chromozomu. Aktivitu zmíněného enzymu jsme stanovili v plazmě (p-SOD) a v erytrocytech (erc-SOD) za použití SOD assay kitu. Dále jsme použili kapalinový chromatograf ke zjištění hladiny malondialdehydu (MDA) jako markeru lipoperoxidace v plazmě. Jeho hladina odpovídá míře expozice oxidativnímu stresu. Tumor necrosis faktor á (TNFα) jsme stanovili metodou ultrasensitivní ELISA. Ke statistickému zpracování jsme použili neparametrické metody – Spearmanovy korelace, Mann-Whitneyův U-test a Kruskal Wallisovu ANOVA. U polymorfismu jsme vypočítali alelické frekvence pomocí χ2 testu.

Výsledky
Alelické frekvence MnSOD byly 48.0% a 52.0%. Frekvence genotypů polymorfizmu Ala16Val byly v souladu s Hardy-Weinbergovým ekvilibriem (p>0.05, ÷ χ2 test). Průměrná aktivita p-SOD byla 11117.8±3102.3 U/g proteinu. Průměrnou aktivitu ercSOD jsme naměřili 4137.9±821.80 U/g Hb. Průměrná hladina MDA v plazmě byla 2.2721±0.67517 nmol/g proteinu a plazmatická hladina TNF α 2.4868±1.1349 ng/L.
Nositelé jednotlivých genetických variant polymorfizmu MnSOD měli rozdílné množství TNF α v plazmě. U nositelů varianty Val/Val jsme prokázali statisticky významně vyšší TNF α(p<0.05). Zvýšené množství MDA jsme našli u pacientů, u kterých se projevila recidiva do 1 roku po chirurgickém řešení tumoru (n=7, p=0.02). Pacienti bez výskytu metastáz do krčních uzlin (N0) vykazovali významně nižší aktivitu enzymu p-SOD než pacienti s lokoregionálním metastazováním (N+) (p<0.0005). Tendenci k podobnému chování měl i enzym erc-SOD. Pacienti s N2 krkem měli vyšší plazmatickou hladinu MDA. Obě posledně zmíněné stanovení byly bez průkazu statisticky významného rozdílu.

Závěr
Homozygoti Val/Val v námi sledovaném polymorfizmu měli zvýšenou hladinu TNF α . Tedy tato skupina jedinců byla geneticky predisponována k vyšší senzitivitě k podmínkám, které vedou k elevaci hladiny TNF α , mezi které patří i oxidativní stres. Zvýšená oxidativní zátěž rezultovala ve zvýšení hladiny MDA u rekurentní nádorové choroby a u pacientů s lokoregionálním šířením do krčních uzlin. Významně vyšší hladina p-SOD u pacientů s metastatickým postižením krčních uzlin předurčuje tento enzym k tomu, aby se stal markerem metastatického potenciálu. Víme, že lokoregionální šíření nádoru snižuje 5-leté přežití o 50%, v našem souboru se předpokládaný rozdíl v přežití pro relativně krátký follow-up ještě nestihl projevit. Předpokládáme, že pacienti se sníženou aktivitou antioxidativních enzymů podmíněnou geneticky nebo pacienti, kteří byli v předchozím životě vystaveni velkým dávkám volných kyslíkových radikálů (kuřáctví, abúzus alkoholu), musí čelit větší oxidativní zátěži, což může vést k vyšší tendenci ke zlomům v řetězci DNA a pravděpodobně i k vyššímu riziku maligního zvratu.

Práce byla podpořena grantem IGA MZ ČR 10/II NR/7996-3.

Datum přednesení příspěvku: 11. 5. 2006