Parenterální výživa v paliativní péči

    Parenterální výživa (PV) se dnes stala účinnou formou nutriční podpory pro většinu nemocných, kteří nemohou být živeni střevem. Pro pacienta v paliativní péči, který nemůže přijímat přirozenou stravu ani enterální výživu, vzniká otázka, zda by případná PV mohla vést k udržení nebo i zlepšení kvality jeho života.

   Nejrychleji narůstající skupinou nemocných, u nichž je PV v paliativní fázi léčby zvažována, jsou pacienti s nevyléčitelným nádorovým onemocněním. Protože v přístupu k těmto pacientům existují velké rozdíly i mezi vyspělými státy, je na místě respektovat určité objektivní zásady tohoto způsobu léčby.

   Pacient s inkurabilním nádorovým onemocněním se selháním funkce střeva může být indikován k dlouhodobé PV, pokud jsou současně splněny následující podmínky:

1.  enterální výživa je nemožná nebo neúčinná (nedokáže zabránit rychlému poklesu tělesné hmotnosti),
2.  očekávané přežívání z hlediska progrese nádoru je delší než 3 měsíce,
3.  lze předpokládat, že PV může stabilizovat nebo zlepšit výkonnostní stav a kvalitu života (výchozí hodnota Karnofsky indexu > 50 nebo PS ECOG 0–2),
4.  dobře informovaný pacient souhlasí s tímto způsobem výživy.

  Pokud uvedená kritéria nejsou splněna, je na PV možno nahlížet jako na pouhou alternativu k prosté hydrataci. Tak je tomu například u nemocných v terminální fázi choroby, kdy se rozvinula obstrukce střeva s minimáním nebo nulovým příjmem stravy a tekutin. Hydratace je obvykle prováděna jednodušším způsobem, pro nemocného je méně zatěžující a výsledný efekt v tomto případě nemusí být horší, než je tomu u PV.

   Ve sporných případech je možno otestovat PV na dobu jednoho měsíce a pokračovat pouze tehdy, pokud dojde k viditelnému efektu.