Perkutánní cementoplastika osteolytických metastáz do skeletu.

Skelet je druhým nejčastěji metastatickým orgánem po plicích a játrech, u 8-30% pacientů s metastázami do skeletu dojde k patologické fraktuře, kostní metastázy jsou tak nejčastější příčinou bolesti u onkologicky nemocných pacientů, kteří tak tvoří 35% pacientů v ambulancích pro léčbu bolesti.

Bolest vede ke snížené hybnosti pacientů a ke zhoršení kvality života.

S neustálým zlepšováním onkologické terapie a s prodloužením přežívání dochází k nárůstu počtu pacientů s metastatickým postižením a k nárůstu počtu pacientů s metastázami do skeletu udržovaných ve stabilizovaném stadiu onemocnění nebo v pomalé progresi.

Skeletální postižení je komplexní problém, který se týká vícerých lékařských specializací, obecně se proto považuje za vhodné terapii koncentrovat do center a postup plánovat v rámci mezioborových indikačních komisí, které by měly navrhnout soubor terapeutických opatření individualizovaných na konkrétního pacienta. Indikačních komisí pro muskuloskeletální problematiku se obvykle účastní ortoped, onkolog, radioterapeut, patolog, hrudní a břišní chirurg, radiolog a případně další specialize – anesteziolog, plastický chirurg, neurochirurg apod.

Intervenční radiologie může nabídnout přísně selektovaným nemocným vícero opatření, většinou v rámci minimálně invazivní paliativní péče, kdy medikamentozní nebo radioterapeutická léčba nemá dostatečný analgetický účinek. Jedním z těchto opatření je i perkutánní cementoplastika.

Cementoplastika spočívá v zavedení speciální jehly do osteolytického defektu pod skiaskopickou nebo CT kontrolou a defekt je pak vyplněn pod tlakem polymetylmetakrylátem (PMMA) v tekutém stavu, který záhy zpolymerizuje, vytvrdne a vyztuží postiženou kost.

Zákrok je indikován je u pacientů s bolestivými osteolytickými metastázami do skeletu, kde hrozí patologická fraktura, nebo progrese další komprese po již proběhlé iniciální patologické fraktuře.

Klasickou indikací jsou patologické fraktury obratlových těl v prakticky kterékoliv páteřní etáži (tzv. vertebroplastika nebo při použití alternativní techniky kyfoplastika), možné však je provést zákrok i na osteolytických ložiscích pánve, zejména v periacetabuálrních partiích, kde hrozí prolomení acetabula a femuru do osteolytického defektu.

PMMA má vysokou pevnost v tlaku, omezenou pevnost má však v ohybu, je křehký, proto se nepoužívá na vyplňování kostních defektů v diafýzách dlouhých kostí, kde zřejmě jako zamezení patologické fraktury nemá praktický význam.

Cementoplastika může být v individuálně vybraných případech kombinovaná s embolizací, radiofrekvenční ablací, radioterapií a dalšími zákroky dle doporučení indikační komise.

Závěr

Perkutánní cementoplastika pod skiaskopickou nebo CT kontrolou je minimálně invazivní technika, která může zabránit patologické fraktuře nebo její progresi při metastatickém postižení skeletu, zejména v chirurgicky obtížných lokalizacích, jako je páteř nebo pánev.