Predikce toxicity způsobené fluoropyrimidiny na základě mutační analýzy kódující sekvence genu pro dihydropyrimidindehydrogenázu (DPD)

Konference: 2005 1. ročník Dny diagnostické, prediktivní a experimentální onkologie

Kategorie: Nádorová biologie/imunologie/genetika a buněčná terapie

Téma: 05. Prognostické a prediktivní faktory II

Číslo abstraktu: 039

Autoři: Doc. MUDr. Zdeněk Kleibl, Ph.D.; MUDr. Petra Kleiblová, Ph.D.; J. Ševčík; Doc. MUDr. Jan Novotný, Ph.D.

Fluoropyrimidiny patří mezi nejčastěji aplikovaná protinádorová léčiva u nemocných s diagnózou malignit trávicího traktu, nádorů v oblasti hlavy a krku a pacientky s karcinomem prsu. U přibližně 5–15 % z nich se setkáváme s projevy závažné toxicity, charakterizované nejčastěji myelosupresí, mukositidou a průjmy; asi 1% nemocných umírá na komplikace spojené s léčbou tímto preparátem. Za příčinu fatálních komplikací léčby fluoropyrimidiny se považuje vrozená porucha metabolismu 5-fluorouracilu nebo jeho derivátů na úrovni hlavního katabolického enzymu dihydropyrimidindehydrogenázy (DPD).
Cílem naší práce byla mutační analýza kódující sekvence genu DPD u pacientů ze závažnými projevy toxicity po aplikaci fluoropyrimidinů.
Pacienti byli do studie zařazeni na základě široké spolupráce organizované Komplexním onkologickým centrem (www.koc.cz). Mutační analýza u 31 pacientů s projevy závažné toxicity po aplikaci fluoropyrimidinů (Grade III-IV, NCIC CTC) a 21 pacientů s velmi dobrou tolerancí léčby (Grade 0-I; NCIC CTC) byla provedena na základě sekvenování cDNA DPD. Nalezené mutace/polymorfismy byly potvrzeny sekvenováním z genomové DNA. Celkem bylo nalezeno 11 typů genetických alterací jedna sestřihová mutace, 7 missense variant (Tabulka) a 3 tiché mutace; 42 ve skupině 31 pacientů s projevy závažné toxicity a 29 ve skupině pacientů bez toxicity. Ve skupině pacientů se závažnou toxicitou byla více než 1 změna nalezena u 14/31 pacientů, a více než 2 u 4/31 pacientů. Ve skupině pacientů bez toxicity byla kombinace více než 1 změny charakterizována u 11/21 pacientů, a více než 2 u 2/21 pacientů (tabulka 1).
V zahraničí je nejčastější popisovanou kauzální alterací mutace sestřihového místa (IVS14+1G>A). Četnost alely IVS14+1G>A se v zahraničních údajích pohybuje mezi 2,2–0,7 % v obecné populaci. V souboru vyšetřovaných pacientek byla jediná osoba s touto genetickou variantou. Námi provedené vyšetření kontrolního souboru 223 pacientek ukázalo četnost nosičství této alely v naší populaci 0,22 %.
Překvapivě vysoký počet nalezených genetických změn u pacientů bez zjevných příznaků toxicity významně zpochybňuje genetickou analýzu DPD, jako samostatnou metodu predikce vzniku toxicity po aplikaci flouoropyrimidinů v naší populaci.
V nedávné době byla provedena řada studií u nás i v zahraničí zaměřených na hodnocení exprese DPD a dalších katabolických/cílových enzymů fluoropyrimidinů, jejichž výsledky jsou nejednoznačné. Z důvodů validního statistického hodnocení mutační analýzy DPD v naší populaci probíhá v současnosti vyšetření další skupiny pacientů, avšak pro nalezení klinicky použitelného testu bude nezbytné provést další studie zaměřené nejen na analýzu samotné DPD, ale i ostatních enzymů katabolické cesty fluoropyrimidinů. Paralelně s tímto bude nezbytné uvažovat i o funkčním metabolickém vyšetření.

Poděkování: Práce byla podpořena finančními prostředky Ligy proti rakovině, a Běhu Terryho Foxe a IGA MZ ČR 1A8708-4.

Datum přednesení příspěvku: 9. 12. 2005