PSA relaps po radioterapii karcinomu prostaty

Relaps po kurativní léčbě lokalizovaného karcinomu prostaty nastane přibližně u poloviny pacientů. PSA relaps po kurativní radioterapii (RT) je dle ASTRO konsenzu (1996) definován jako tři po sobě jdoucí vzestupy PSA, přičemž moment relapsu je uprostřed mezi nadirem a prvním vzestupem. V roce 2006 byla přijata nová definice (ASTRO Phoenix konsenzus), která jako PSA relaps označuje vzestup PSA o 2 ng/ml nebo více oproti nadiru. Existují důkazy o tom, že Phoenix definice lépe predikuje vývoj nemoci. Původní ASTRO definici lze nadále používat pro samostatnou RT, nikoliv pro RT v kombinaci s hormonální terapií (HT).

Existuji 3 hlavní prediktory klinické progrese: Gleason skóre (GS) před léčbou, kinetika PSA (čas zdvojení hodnoty PSA-PSADT) a čas PSA relapsu. PSADT kratší než 6 měsíců znamená 7x vyšší riziko rozvoje distančních metastáz nebo smrti v porovnání s PSADT delším než 12 měsíců. Chování nemoci po PSArelapsu po RT dokumentují výsledky RTOG studie 8610. U pacientů s lokálně pokročilým onemocněním bylo 81eté riziko PSA relapsu, rozvoje distančních metastáz a smrti na karcinom prostaty 76%, 34%, respektive 23%. Pravděpodobnost smrti na karcinom prostaty byla 3x nižší než pravděpodobnost PSArelapsu, přestože se dle současných kritérií jednalo o skupinu pacientů s vysokým rizikem. Potenciální intervence při PSArelapsu po RT je lokální či systémová.

Záchranná lokální terapie zahrnuje především tyto modality: radikální prostatektomie (RP), kryochirurgie, brachyterapie. Systémovou léčbu reprezentuje HT. Problémem záchranné lokální léčby je toxicita, která je nepochybně vyšší než stejná léčba v intaktním terénu. Riziko inkontinence moče po záchranné RP či kryoterapii dosahuje až 40%. Úspěch záchranné lokální léčby je podmíněn především selekcí vhodných pacientů. Potenciálním kandidátem záchranné RP je pacient s následujícími znaky: vstupně časný karcinom prostaty, pozdní relaps, dlouhý PSADT, absence lokální progrese tumoru, akceptování relativně vysokého rizika komplikací, dlouhá životní expektace.

Pokud jde o systémovou léčbu relapsu v podobě HT, otázkou stále zůstává čas jejího zahájení. Opakovanou a zásadní chybou je zahájení HT po RT v době, kdy pacient vykazuje vzestup PSA, avšak nemá dle Phoenix definice PSA relaps. Také HT má nezanedbatelnou toxicitu, a proto nesprávná indikace přinese pacientovi vedlejší účinky, nikoliv efekt. HT při PSA relapsu zvažujeme především u pacientů s PSADT kratším než 12 měsíců s přihlédnutím ke komorbiditě a životní expektaci. HT při relapsu znamená androgenní supresi, která se řídí stejnými pravidly jako HT lokálně pokročilého/diseminovaného onemocnění.