Radiofrekvenční ablace primárního bronchogenního karcinomu, kazuistika.

Konference: 2006 XXX. Brněnské onkologické dny a XX. Konference pro sestry a laboranty

Kategorie: Zhoubné nádory plic a průdušek

Téma: Nádory plic a hrudníku

Číslo abstraktu: 149

Autoři: MUDr. Helena Čoupková; MUDr. Vladimír Spurný, CSc.; MUDr. Jan Křístek; MUDr. Igor Suškevič

Radiofrekvenční ablace (RFA) je miniinvaznivní metoda léčby primárních nebo sekundárních nádorů, která využívá vysokofrekvenčního střídavého proudu v okolí hrotu RF jehly, kde rychlá oscilace polarit vede k zahřívání a koagulační nekróze tumorozní tkáně.
U primárního bronchogenního nádoru o ní můžeme uvažovat u pacienta ve stádiu Ia, tedy s tumorem < 3 cm, nejlépe periferně uloženým, kdy z různých přičin nelze provést operaci nebo kurativní radioterapii, tj. u vážných komorbidit, u těžké restrikční ventilační poruchy, u pacienta, který odmítá operaci.
Podle literárních údajů nejčastějšími komplikacemi RFA bývá: pneumothorax (PNO) v 50%, menší pleurální výpotek v 50%, intraparenchymatozní krvácení v 7%, pneumonitis/pneumonie v 10%.
Ve svém sdělení popisujeme případ 69-letého nemocného s periferně lokalizovaným primárním bronchogenním nádorem horního laloku levé plíce, st. Ia (C.T. velikost 20x24 mm), histologicky nediferencovaným velkobuněčným ca s abortivní skvamosní diferenciací. Z ostatních nemocí byl pacient léčen pro chronickou bronchitidu s těžkou kombinovanou ventilační poruchu, cor pulmonale chronicum, hypertenzní nemoc, ischemickou chorobu cév dolních končetin, chronickou bulbitidu, divertikulózu sestupného tračníku a sigmoidea.
Radikální chirurgická resekce ani kurativní radioterapie nebyly indikovány pro těžkou kombinovanou ventilační poruchu (FVC 43%, FEV1 30%, PEF 35%).
11. 5. 2005 provedena v celkové anestezii RFA pod C.T. kontrolou jehlou RITA Starburst XL na velikost 5 cm, celková délka RFA 40 min. Výkon proveden bez komplikací, bez PNO, na C.T. zjištěna tekutina kolem léze a pleurální tekutina dorzálně. Klinický stav pacienta byl dobrý, za 2 dny byl nemocný propuštěn do domácí péče.
Při kontrole za měsíc se stav pacienta podstatně nezměnil, na rtg plic v místě původního ložiska nalezena kavita, pleurální adheze na bránici vlevo. V dalším průběhu nemocný udával postupné zhoršování dušnosti, s maximem dechových potížích za 3 měsíce od zákroku. Vyšetřením zjištěno další lehké zhoršení kombinované ventilační poruchy (FVC 36%, FEV1 30%), reduce difuzní plicní kapacity (DLC0 51%), parciální respirační insuficience. RTG i C.T. snímky ukázaly PNO s pleurální tekutinou vlevo, regresi nálezu v původním nádorovém uzlu, kde se zobrazil jen vzdušný okrsek, nesytící se. Byla provedena punkce pleurální dutiny s odsátím výpotku a desuflace. Punkcí získán cytologicky smíšený zánětlivý výpotek, bez nálezu maligních buněk. V dalším průběhu se celkový stav pacienta rychle zlepšoval, současně s další regresí sledovaného ložiska na rtg plic.
Za 9 měsíců po RFA podle kontrolního USG hrudníku v původní lokalizaci nádoru nalezeno jen jedno drobné solidní hypoechogenní ložisko subpleurálně velikosti 5 – 7 mm, bez pleurální tekutiny. Nemocný v klinicky dobrém stavu, s váhovým přírůstkem 7 kg oproti původnímu stavu před léčbou

Závěr
Perkutánní RFA pod C.T. kontrolou u primárního bronchogenního karcinomu je účinná a bezpečná metoda léčby. Je vhodná u nemocných ve st. Ia, kdy z různých důvodů nelze provést radikální resekci nebo kurativní radioterapii. Naše pozorování potvrzuje výskyt typických komplikací po tomto zákroku, PNO s pleurálním výpotkem, které vznikly až 3 měsíce po výkonu a byly zvládnuty běžnou léčbou.

Datum přednesení příspěvku: 11. 5. 2006