Sledování účinku podvazování – devitalizace – nádorů mléčné žlázy fen a sarkomu inbredního laboratorního potkana LEWIS

Cílem projektu bylo sledovat účinek podvazování cévního zásobení nádorů – tzv. devitalizace – u dvou živočišných modelů: sarkomu inbredního laboratorního potkana LEWIS a různých spontánně vzniklých nádorů u psů. Kromě empirického sledování vývoje onemocnění po devitalizačním zákroku byly provedeny imunologické a imunohistochemické analýzy nádorové tkáně a periferní krve v různých časových intervalech po podvázání.

U laboratorního potkana LEWIS prodlužuje podvázání sarkomů (vyvolaných subkutánní aplikací buněčných nádorových linií) přežití zvířat, ale nemá vliv na tvorbu metastáz v plicích, které silně progredují a způsobují smrt zvířete. U tohoto modelu byly testovány různé způsoby podvazování nádoru. Jedinci, u kterých byl podkožní nádor podvázán celý „přes kůži“ přežívali v průměru o 20 dní déle než zvířata, u kterých byla provedena incize kůže, nádor postupně izolován, podvázán při bázi a zanořen zpět na původní místo.

U psů s nádory mléčné žlázy ošetřených metodou podvázání nádoru dochází 14 dní po zákroku ke zvýšení cytotoxických CD8+ T lymfocytů v krvi, jejich hladina se plynule zvyšuje a maximální hodnota nastává v průměru 40. den. Týden po zákroku byla rovněž pozorována zvýšená exprese proteinu teplotního šoku HSP70. Psi po zákroku vykazují zvýšenou vitalitu. Rány se dobře hojí a zákrok nevyvolává žádné septické stavy. Doba přežívání po podvázání se zdá srovnatelná s dobou přežívání po exstirpaci nádoru.

Dosažené výsledky ukazují na odlišný účinek metodiky podvázání u různých typů nádorů. Nástup specifické imunitní odpovědi, která se projevuje vzestupem hladiny cytotoxických CD8+ lymfocytů po podvázání nádoru se zdá být podobný u obou sledovaných živočišných druhů i různých typů nádoru, ale doba jejího trvání je závislá na mnoha faktorech, především pak na stupni malignity daného nádoru.